Cestování světem

Chtěl tomu kalendář, že je na obzoru prodloužený víkend, a Vám se nechce sedět doma. Po chvíli hledání najdete nabídky různých eurovíkendů, ale při pohledu na cenu radši pojedete na chatu. To je škoda! Vždyť se někam můžete vydat sami a mnohem levněji, my se s Vámi podělíme o zkušenosti jak na to.

Destinace

První otázka je samozřejmě kam. Pokud tedy nehledáte vyloženě vlastní alternativu k prodávané nabídce, koukáte právě na mapu a rozmýšlíte. Někdo chce do přírody, někdo chce prostě prozkoumat cizí město či kulturu. S přírodou Vám tady neporadíme, to je vyšší cestovatelská liga a chce to víc příprav. Města jsou ale fajn, a pokud se takto vydáváte někam poprvé, jsou asi nejlepší volbou. Typicky si vybíráte mezi hlavními městy po Evropě. Při výběru vezměte v potaz hlavně tyto věci:

Vzdálenost a dopravní dostupnost

Asi se sami domyslíte, že ani prodloužený víkend není nekonečný a strávit z toho 24h cestováním není právě optimální. Možná je lepší jít na to od lesa, a začít nejdříve studovat nabídky autobusových, vlakových či leteckých společností.

Cenové relace v dané zemi

Ani levná letenka nezaručí levný eurovíkend. Hodně se také projeví ceny ubytování a jídla. Náklady za vstupné do muzeí či divadel jsou samozřejmě také podstatné. Program ovšem přizpůsobíte svojí kapse, hlad jen do určité míry.

Období návštěvy

Kdy máte volno nebo dovolenou si ne vždycky můžete určit sami, ale určitě tomu přizpůsobte výběr destinace. Ať už pojedete kamkoliv, něco tam uvidíte, ale ujistěte se, že o to hlavní jste nepřišli. Nás třeba tolik nezajímaly zábavní parky, takže jsme klidně jeli do Kodaně v půce března než se otevřel park Tivoli. Kdybychom ovšem cestovali s dětmi, byla by to asi katastrofa.

Berte v úvahu počasí, dobré se je podívat na průměrné teploty a srážky v daném období. Například Španělsko je prý nejlepší v květnu a září, během prázdnin je zde velké horko. Což ovšem nevadí, pokud sháníte pobyt u moře. V Bratislavě se zase v průběhu července a srpna se drží hejna komárů v okolí Dunaje. V Norsku v zimě zase bude málo světla během dne.

Ne všechno ale souvisí s počasím. Pozor i na svátky. Například v období Velikonoc bývají v mnoha zemích zavřené obchody a například Řím bude přecpaný lidmi.

Jazyk a domluva

Umíte-li anglicky, máte nenulovou šanci domluvit se po celé Evropě. Samozřejmě každý jazyk, který alespoň trochu umíte použít, se může hodit. V hotelech a na letištích většinou nemáte problém, pokud mluvíte i jinak než česky, v obchodě či malé restauraci to pak může být celkem dobrodružné. Pokud nemíříte do vyloženě turistické zóny, míra dobrodružnosti samozřejmě stoupá.

Doprava

Autobusy a vlaky

Ačkoliv výběr destinace uvádíme jako první, možná začnete nejprve dopravou. Záleží na vaší kapse, chuti cestovat a případné (ne)chuti k létání. U vlaků je to jasné, zkontrolujete naše České Dráhy, rakouské ÖBB, či německé Deutsche Bahn. Občas naleznete výhodné jízdenky příhraničního cestování, ale moc to nevyužíváme (RegioJet nebo LeoExpress asi spíš jen v rámci ČR).

S autobusy je to zajímavější, zkontrolujte StudentAgency nebo Eurolines (osobně mám lepší zkušenost se StudentAgency, viz článek o výletu do Budapeště).

Nákup levné letenky

Pravidlo nejdůležitější: letenky koupené v přestihu (i několik měsíců!) bývají výrazně levnější. Druhým extrémem jsou samozřejmě last minute letenky, které taky mohou být výhodné, musíte ale být vážně flexibilní.

Nezapomeňte však na letadla. Jednak u nás létají různé nízkonákladovky – RyanAir, easyJet, SmartWings, WizzAir, … Seznam najdete na wikipedii. Proč o nich píšeme a nezačneme vyhledávači letenek? Protože vyhledávače letenek je moc neukazují! To ale neznamená, že jsou k ničemu! Dobrá strategie je se podívat na Pelikána, Letušku, nebo něco podobného, najít si dobrý let, a pak se podívat přímo na web letecké společnosti, se kterou byste letěli. Většinou je to tak, že když koupíte letenku přímo u letecké společnosti, vyjde Vás to levněji.

Samozřejmě do ceny letenky je nutné zahrnout i transport z/na letiště. Například v Oslu jsme za jednu jízdenku z letiště Gardermoen do centra vyplázli 170NOK (cca 500Kč).

Cestování v místě

Kdo rád chodí pěšky, ten ušetří. Tohle se mi osvědčilo dnes a denně. Pokud to zvládnete, choďte všude pěšky. Prohlédnete si město úplně nejvíc, a dobře se zorientujete. Samozřejmě i MHD není špatná volba. Obzvlášť, pokud nebydlíte blízko centra, nebo pokud je město hodně velké. V New Yorku bych asi prochodil boty, tam se mi vyplatilo si koupit jízdenku s několikadenní platností. Naopak Budapešť nebo Vídeň je podle mě pěšky zvladatelná.

Ubytování

Přiznám se, nikdy jsem nešel do rizika, vždycky jsem ubytování hledal předem. Záleží na Vašich preferencích a počtu osob. Nenároční drsňáci můžou jít do levných hostelů, kde je často několik osob na jednom pokoji. Nebo jste sice sami, ale to místo vykazuje různé nedostatky. Určitě doporučuji před rezervací místa hledat zkušenosti ostatních lidí.

Pokud se Vám nechce moc dlouho strávit hledáním, asi nejjednodušší startovní bod je Booking.com. To neuvádíme, že bychom jim chtěli dělat reklamu, ale mají dobré cenové nabídky, vcelku jim jde věřit, že při platbě kartou Vás neoberou (jako mě při rezervaci hostelu v New Yorku přes web… ), a není to jen exhibice pár vybraných pastí na turisty.

Při ubytování samozřejmě zvažte vzdálenost do centra a případně blízkost zastávky metra nebo tramvaje. Taky ale pozor na ubytovnu na nejrušnější dopravní tepně. Sice to máte všude blízko, ale pokud se budete chtít vyspat, tak si pořiďte špunty do uší.

Co navštívit, plán výletu

Tohle by měla být ideálně nejzábavnější část. Hledejte články a zkušenosti o daném místě. Přečtěte jich víc a podívejte se určitě na ta místa, na kterých se lidé shodnou. Není však na škodu jít i na nějaký extrabuřt, to jest, kam nelezou všichni turisté. Hledejte hlavně zkušenosti lidí, nebo si kupte v knize tištěného průvodce. Informace na stránkách cestovek jsou sice hezké, ale je to jako si kupovat byt a věřit jen realiťákovi.

Podívejte se na otevírací doby a vstupné, pokuste si vybraná místa rozdělit tak, abyste zhruba věděli, co je plán na jeden den. Není od věci se přitom dívat do mapy, abyste na místě nezjistili, že bez teleportu neuvidíte skoro nic. Občas je dobré si mapu vytisknout, ale nosit sebou štos papírů je obvykle otravné. Dobrý tip je na letišti / v hostelu / infocentru co nejdříve po příjezdu zkonfiskovat turistické materiály – oficiální tištěné průvodce a mapy. Tyhlety pamflety, ač často plné reklam, bývají na dobrém papíře, takže se Vám hned nerozmočí. A také se často dozvíte něco, co na webu není.

Pozor na plánování více muzeí do jednoho dne. Běžný duševně zdravý člověk zvládne maximálně dvě muzea za den. Pak Vás to buď přestane bavit, nebo večer zjistíte, že už ani netušíte, kde jste byli.

Pokud nejste mistři organizace, něco se pokazí. To je tak jediné, na co se lze spolehnout. Někde bude zavřeno, něco bude propadák, i když to všichni vychvalovali. Mějte na každý den nějakou časovou rezervu (stejně se někdo brzo unaví a začne se dožadovat posezení v nálevně či restauraci ), ale také mějte v hlavě v záloze pár míst, která sice navštívit nemusíte, ale rádi se tam podíváte, když plán selže.

A to nejdůležitější na závěr – žádný stres! Nejste na závodech nebo zahraniční misi, jste na dovolené, tak si to užijte. Koukejte po tom co Vás baví, když někde uvidíte něco zajímavého, běžte k tomu a kašlete na chvíli na plán. Často jsou to pak ty nejlepší zážitky.

Bezpečnost

V každé zemi je to s bezpečností jinak. Například v Norsku Vám hrozí zpíš nebezpečí v přírodě, že někam spadnete, na Ukrajině ve městech zase převáží lidský faktor. Častou jsou to sice jen stereotypy (takže například i když metro v New Yorku je hnusné, o život tam přes den nepřijdete a je to efektivní způsob dopravy), ale vyplatí se mít na pozoru.

Hlavně pozor na kapsáře, to je asi největší nebezpečí. Peněženky a mobily nedávejte do kapsy kalhot ani do snadno přístupných míst batohu na zádech. Nevezmu si na svědomí někomu radit, aby nosil ledvinku, ale například náprsní kapsy jsou v tomhle ohledu fajn. Zejména pozor na osoby, co se drží v závěsu, nebo do Vás nápadně vrazí a „navalí“ se na Vás.

Určitě asi nepůjdete za osobami, které prosí o pomoc a žádají Vás ať právě Vy s nimi jdete do té temné uličky. Nesnažte se lidem pomáhat osobně, maximálně zavolejte policii nebo záchranku (většina Evropy má linku 112). Tohle je ovšem extrém, tak zase nebuďte úzkostliví. Obvykle stačí hlídat si kapsy, znát číslo na krizovou linku a používat zdravý rozum.

Taky není od věci se na cestu připojistit. Tady bych jenom poznamenal, že pojištění zavazadel je většinou na houby, stejně jsou ty podmínky udělané tak, že se Vám to nevyplatí.

Přejeme hezký výlet.

Je-li vám málo vidět z Vídně jen to stejné, co všichni ostatní turisté, musím vám doporučit jednu skvělou vyhlídkovou pěší trasu. Trasa měří asi 11km, cesta je snadná a za maximálně 4h ji zvládnou dospělí, pohybliví senioři i děti.

Stačí nasednout na tramvaj s označením D a vydat se na konečnou stanici Nußdorf. Asi nejsnáze na tramvaj nasednete z metra ve stanicích Schottentor (U2), Kärtner Ring, Oper (U1) , nebo na povrchu na zastávce Dr.-Karl-Renner-Ring v blízkosti parlamentu.

Na konečné vystoupíte, a půjdete do kopce po Zahnradbahnstraße, po žluté trase. Barevné turistické značení vás stejně jako v ČR provede po celé cestě, případně sledujte nápisy Stadtwanderweg. Cesta vede hlavně mezi vinicemi a stromy, takže ani nebudete mít pocit, že jste v jedné z Evropských metropolí. Mezi zajímavosti po cestě patří vyhlídkový hotel Kahlenberg, z jehož terasy se před vámi rozprostře úžasné panorama. Projdete kolem menšího lanového parku, kde si mohou odpočinout děti a trochu si zařádit na dětském hřišti. Za návštěvu stojí i kláštěr Leopoldsberg. Oficiální stránky v této oblasti vytyčují dvě turistické trasy (1, 1a), přičemž Leopoldsberg už patří do té druhé. Když už tu ovšem jste, přece se nebudete řídit plánem, ale podívate se kam vás nohy donesou .

Více informací o pěších trasách v okolí Vídně naleznete přímo na oficiálních stránkách města.

[Ukázat jako slideshow]

Město kultury, město mocí otisknuté krásy. Každý cestovatel, chce-li se prohlásit za světaznalého, musí nejméně jednou Vídeň navštívit.

Doprava

Do Vídně se jednoduše dostanete vlakem či autobusem (z Brna, Prahy).

Místní doprava

Jste-li fanoušci pěší chůze, jste zde na správném místě. Centrum je chytře vystavěno tak, že téměř všeho dosáhnete procházkou bez použití městské dopravy ať už po opuštěných starobylých uličkách protknutými filmově tajemnou atmosférou nebo po hlavních třídách plných maličkých obchůdků.
Chcete-li přece jen ušetřit čas a sílu, svézt se můžete tramvají autobusem a dokonce i metrem, do kterého se vůbec nemusíte obávat vejít, neboť na rozdíl od pražského zapáchajícího metra vídeňské metro je provoněno sladkými praženými oříšky a nabízí možnost teplého úkrytu při chvilce čekání, nemáte-li jinou možnost.
Chcete-li se nechat hýčkat, můžete si pronajmout koňské spřežení a projíždět se po centru jako panovníci dávných časů v kočárech.

Rakouská nátura

Vejdete-li do jednoho z opečovávaných obchůdků (což jsou skoro všechny), prodavači Vás bryskně s úsměvem pozdraví rakouským „Grüss Gott!“. Německy mluvící návštěvníci si brzy zvyknou na drobné rozdíly mezi německou a rakouskou němčinou. Neliší se o mnoho, ale tím spíše si Rakušani váží svých odlišností. Ze své zkušenosti můžu potvrdit, jak rádi si místní potrpí na tradice a zvyky Národní hrdost se zkrátka nosí. Elegantně oblečení Vídeňané splývají s bohatými cizinci a zvláště v období proslulých Vánočních trhů je v záplavě zahraničních návštěvníků nemáme šanci rozeznat. V nejedné výkladní skříni zahlédneme pověstné „Lederhose“ čili tradiční kožené kalhoty běžně nošené s kšandami při historických slavnostech.

Pro mlsné jazýčky

Přestože nám dobře známý řízek nepřipadá nijak výjimečný, Rakušani jej s noblesou pozdvihují na vyšší úroveň, což nám zajistí lahodný požitek z jídla, jaký bychom při baštění  „normálního českého řízku“ nikdy nepocítili. Máte-li zájem o podobný zážitek, dožadujte se v restauraci Vídeňského řízku (Wiener schnitzel).
Dlouholetou tradici má ve Vídni kavárenská kultura. Nejen proto je i u nás velmi rozšířená vídeňská káva. V kavárničkách různého typu si můžete téměř na každém rohu posedět nad teplým šálkem s Jablečným štrůdlem se šlehačkou (Apfelstrudel mit Sahne). Velmi populární zákusek bez jehož degustace se vaše návštěva Rakouska nepovažuje za úplnou je Sachr dort (Sacher-torte). Pro gurmány můžu doporučit posezení v Hotelu Sacher, kde servírují tento dortík podle originálního receptu s dvěstěletou tradicí.

Nepotřebujete-li se zaměřit na typické zboží a raději byste jen potěšili své chuťové buňky rychle a na místě, k dispozici jsou vám lákavé malinké pekárničky s vystaveným zbožím, způsobující nejednu ukápnutou slinu pozorovatele.

Památky

Navštívíte-li Vídeň a nevíte coby, rozhodně si naplánujte návštěvu Hofburgu. Hofburg je bývalé zimní sídlo Habsburků. Dnes v něm najdeme rozsáhlou expozici císařských pokojů, sbírku nejdražších porcelánových servisů a výstavu o císařovně Sisi. Vše vřele doporučuji. Vstupenka stojí 10,50 pro dospělého, ale návštěvník musí počítat s rozsáhlou expozicí, která mu zabere několik hodin.
Další významná zastávka je Schönbrunn – letní sídlo. Za cenu 16,50 Euro si projdete zámkem a rozlehlými romantickými zahradami pnoucími se do kopce. Návštěva se vyplatí především v létě, kdy jsou zahrady v rozpuku.

Máte-li uměleckou duši, nezapomeňte navštívit galerii Albertina v centru města.  Pyšní se totiž sbírkami největších malířských skvostů. Výstavy se obměňují, ale ať už Albertinu navštívíte kdykoli, zaručeně narazíte na díla umělců světového formátu. Vstupenka stojí 13,50 Eur a pro Mladistvé do 19 let je vstup zdarma.

Stephans dom, jeden z nejvyšších kostelů na světě,  představující gotický sloh se vším všudy, stojící na náměstí Stephansplatz (takřka považované za střed města,  je dominantou celého města.  Na tomto místě se sbíhají hlavní nákupní třídy Graben a Kärtner Strasse (na které nalezneme i proslulý hotel Sacher).

K závěru

Ať už vás do Vídně přivede cokoli, zdržte se zde na chvilinku, obětujte svůj drahocenný čas, připojte se k zástupům turistů a sledujte historickou nádheru prolínající se s moderní jednoduchostí rakouského stylu.  Víkend stačí, vždyť je to od nás kousek.

Můžete si také přečíst další článek o Vídni.

[Ukázat jako slideshow]

Maďarsko je vnitrozemský stát s teplejším podnebím než má ČR. Jeho historie je bohatá a prolíná se i s tou naší. Je proslavené hlavně potravinářskými produkty ale i v mnoha dalších ohledech má rozhodně co nabídnout. V tomto článku se s Vámi podělím o zážitky z krátké návštěvy Budapeště.

Obecné informace

Maďarsko patří do EU, takže k cestě sem vám stačí občanský průkaz. Měnou je maďarský forint (HUF), kurz je zhruba 10Kč = 100 HUF. Mluví se zde pochopitelně maďarsky, což je ugrofinský jazyk, takže absolutně nespoléhejte na podobnost s ostatními jazyky (pokud tedy nejste z Finska nebo Estonska). Máte šanci se zde domluvit ještě anglicky a německy, ale může to být trochu problém.

Doporučuji alespoň základní schopnost čtení maďarštiny, ať alespoň umíte přečíst názvy v mapě a podobně:

Maďarština se čte celkem snadno, protože jak se co píše, tak se to také čte. Hlavním rozdílem je, že psané s se čte jako š, tedy např: gulas, taska, Budapest. Naopak sz se čte jako s, tedy např: autóbusz. Ještě je dobré vědět, že y se chová jako háček a změkčuje předchozí hlásku, gy se čte speciálně jako ď, tedy např: Magyar (maďár), Györ (ďér), nyelv (ňelv). Přehlásky se čtou jako v němčině.

Rychlá slovní zásoba:

• Nem – ne
• Igen – ano
• Jó napot – dobrý den
• Köszönem – děkuji
• Nem ertem – nerozumím

Hlavním městem je Budapešť, o které je tento článek. Vznikla spojením dvou měst na březích Dunaje – Budy (Budína) a Peště.

Doprava

Do Budapeště lze dojet pohodlně vlakem i autobusem. Vlak však vychází jako nejdražší varianta a to i s tzv. včasnou jízdenkou. Dále následuje autobus Eurolines a asi nejlevněji se Student Agency. Poslední variantu jsem ovšem promeškal a spoj byl již vyprodaný, musel jsem tedy využít Eurolines.

Zde bych chtěl popsat svoji zkušenost se společností Eurolines. Autobusy jezdí na čas, a pokud mohu soudit, tak i bezpečně. Záporně však hodnotím, že nemáte rezervováno místo, takže pokud jedete ve dvou, nemáte moc velkou šanci sedět spolu a musíte se rvát spolu s ostatními o místa. Dokonce při cestě do Budapešti byl autobus tak plný, že jsem musel sedět na sedadle, kde jsou obvykle lahvičky s pitím pro cestující. Výsledek byl ten, že nějaké pití jsem mohl vůbec chtít až v Bratislavě. Ve službách jsou inzerovány časopisy, zásuvky, pití, wc a wi-fi. Na rozdíl od Student Agency se však musíte obsloužit sami, to jest kdo si neřekne, ten nemá. Zásuvek je navíc v autobuse jen pár. Wi-fi, což ovšem je všude stejné, funguje jen na území ČR (možná i SR, ale mě tam tedy nefungovalo).

Autobus nás dovezl na nádraží Népliget. Pro jistotu vám dám GPS souřadnice, protože dohledat, kde přesně to nádraží je, není snadný úkol: 47.474406,19.098276

Okolí vypadá dost odporně, ale nenechte se tím znechutit. Však ani u nás nebývají okolí nádraží moc hezká.

Ubytování

Bydlení jsem našel pomocí serveru Booking.com, nejlépe se mi z dostupných možností zdál Budapest Budget Hostel, který najdete v ulici Ipar (resp. „Ipar utca“ ale utca znamená ulice). Měli jsme štěstí, protože pokoj pro dva jsme dostali v nově otevřeném křídle. Ačkoliv ulice, kde se hostel nachází, vypadala dost bídně, samotný hostel byl milým překvapením. Chodby byly nové a čisté, stejně tak pokoje.

Pán, který nás ubytoval, uměl dobře anglicky a byl velmi vstřícný. Přímo v recepci mají zásobu informačních letáků, map a oficiálních tištěných průvodců města. Navíc nám recepční hned do mapky vyznačil, kde právě jsme, kde jsou nejbližší obchody, bankomaty, kam na tramvaj a metro, jak se dostat do města a zpátky, ve dne i večer. Potom nám šel ukázat pokoj, kuchyň (vybavenou!) a společné příslušenství na chodbě.

Kuchyně měla vlastní sporák, mikrovlnku, talíře, hrnky, skleničky, příbory, bohužel jen dva rozumné hrnce a pánev. Navíc slouží i jako společenská místnost, protože jsou zde stoly a dokonce volně k dispozici počítač s připojením k internetu.

Příslušenství je částečně oddělené, tedy samostatné wc pro pány i pro dámy, sprcha je však jedna pro celou chodbu (kout pro jednoho člověka). Na chodbě je však podle číslování 14 pokojů. Nezaznamenali jsme však nějaké čekání na sprchu, ale to mohlo souviset i s menší obsazeností v tomto období.

Pokoj pro dva byl velmi útulný, dobře vytápěný topením s vlastním kohoutem, velkým množstvím úložního prostoru ve skříních, stolkem a židlemi. Pokud bych měl něco vytknout, tak přítomnost terasy za oknem, kde jsou stolky pro lidi a popelníky. V dubnu se zde naštěstí nikdo nezdržoval, ale dokážu si představit, že v létě nebudete moci mít přes noc otevřené okno, protože vám zde budou lidé kouřit a povídat.

Do chodby budovy hostelu se dostává přes hlavní dveře, které se otevírají čipem na klíčích, pak se teprve dostanete přes čip dalšími dveřmi do chodby svého křídla. Klíčem pak odemykáte svůj pokoj. O bezpečnost asi není nutné mít starost, na oknech pokoje jsou navíc přidělané mříže. Drobnou nevýhodou jsou schody před dveřmi do vašeho křídla, pokud máte problémy s chozením do schodů. Je jich však jen asi 6.

Co byste měli vidět

Vrch Gellért

Tento kopec má nejlepší výhled (47.48774,19.04377) na Budapešť. Sice trochu musíte šplhat do kopce (můžete i MHD, ale chůze je zdravější!), ale stojí to za to. Na vrchu navíc naleznete i sochu svobody stojící na sloupu, tato socha je jednou z dominant města. A taky je tu pár hospůdek, ale pochopitelně s vysokohorskou přirážkou.

Hrad

Budapešťský Hrad, správněji jen Budínský hrad, byl po druhé světové válce značně rekonstruován, ovšem věrně svojí podobě, která se definitivně určila v 19. století. V areálu hradu kromě miliónu turistů naleznete i Muzeum historie města Budapešť a Národní galerii.

Muzea

Muzeí je ve městě celá řada a asi si prostě vyberte, co Vás zajímá najvíc. Já uvedu ty hlavní a svá doporučení:

Určitě navštivte Národní muzeum(47.491305,19.062363). Naleznete zde sbírky týkající se historie vývoje Maďarska od Arpádovců, přes Rákoczie až po současnost.

Za návštěvu jistě stojí i Národní galerie či Muzeum historie města na Hradě. My jsme však dali přednost Etnografickému muzeu, které stojí přes ulici proti Parlamentu (47.507969,19.048373). Přeci jen není mnoho příležitostí dozvědět se o životě lidí na území Maďarska v průběhu času a to včetně jejich lidových zvyků a  slavností. Jinde uvidíte spíše státotvorné záležitosti.

Andrássy útca (Andrášiho ulice)

Hlavní nákupní třída, ekvivalent naší Pařížské v Praze. Vyloženě maďarského zde naleznete po málu, a zahraniční značky se tu vyplatí asi jak u nás nákup na splátky. Za nejpodstatnější považuji tedy zde stojící Národní operu, ačkoliv se tato ulice uvádí jako jeden z hlavních turistických taháků.

Velká tržnice

Tržnice Vásárscarnok leží (47.48709,19.058474) na druhé straně Dunaje proti vrchu Gellért. Přijďte sem ráno a mějte s sebou forinty, nebo eura, obchodníci vám už ulehčí… Tržnice je opravdu velká, naleznete zde spoustu typicky maďarských potravin, nějaké ty typické suvenýry (např. Rubikovu kostku), ale také spoustu zbytečných tentononců, které se prodávají snad ve všechn souvenir shopech po světě. Každopádně je zde na co koukat a z čeho vybírat!

Parlament

Budovu parlamentu naleznete na Pešťské straně, tedy na opačné straně, než je Hrad. Parlament je možné navštívit a zhruba za 200 Kč si ho prohlédnout.

Lázně

Ve městě je údajně 123 pramenů, teplé, léčivé, prostě všelijaké. Lázní najdete po mapě spoustu. Bohužel jsem nestihl ani jedny, a protože nepíšu o tom, co jsem neviděl, tak se (zatím) omezím jen na konstatování, že Maďaři se sem velmi rádi chodí rekreovat. Údajně jsou schopni vám v lázních dokonce půjčit plavky, ale asi si raději vezměte svoje.

Margaretin ostrov, Parky

Budapešť oplývá spoustou parků, které jsou nejspíše velmi hezké. To ale asi nejdříve koncem dubna, takže vám o nich mnoho nepovím. Určitě se ale běžte podívat na Margaretin ostrov, jedno z nejromantičtějších míst v Budapešti.

Bazilika sv. Štěpána a relikvie

Baziliku najdete na Pešťské straně (47.500793,19.053984). Bazilika je velká a hezky zdobená, vstupné je dobrovolné, na věž či do pokladnice však musíte připlatit. Na konci levé lodě najdete vstup do kaple, kde je uschována relikvie – ruka svatého Štěpána. Ačkoliv je tisíc let stará, je tak zachovaná, že jsou na ní ještě nehty. Maďaři si této relikvie velmi váží. Několikrát však byla v historii ze země odvezena (samozřejmě, že nikoliv se souhlasem maďarů).

Před bazilikou je velké náměstí, které slouží jako dobrý meeting point.

Kam na jídlo

Tady je asi dobré dát na doporučení místních. Hlavními lákadly maďarska jsou pochopitelně guláš, všemožné pokrmy s paprikou a jejich čabajky a salámy. Přes den cca od 11:00 do 15:00 mají restaurace mimo nejturističejší centrum menu, kde se zhruba za 4eura najíte.

Co se týče sladkých věcí, můžete zajít do pekárny (Pékség) nebo cukrárny (Cukrászda), potkáte jich mnoho. Příjemná je i návštěva palačinkárny na Batthyány tér 5 (pěkný výhled přes Dunaj na parlament).

Vegetariáni to mají trochu horší, ale hlady nezůstanou. Doporučil bych zejména restauraci Govindha – dobré ceny, prostředí a vstřícnost (rozuměli anglicky a platit šlo eurem).

Něco si samozřejmě můžete koupit i v obchodech, ale nespoléhejte na příznivé ceny. Kupodivu například ve Sparu byly ceny vyšší než u nás nebo v Rakousku.

[Ukázat jako slideshow]

Bydlíte-li blízko hranic s Rakouskem, nebo dokonce pokud v Rakousku trochu více pobýváte, určitě máte někdy chuť si zalyžovat. Povím Vám tedy svoje zkušenosti se ski-resortem Zauberberg v Semmeringu poblíž Vídně.

Doprava

Chcete-li přijet vlastním autem, snadno si najdete trasu na mapě, ať už z Brna, Vídně, Bratislavy, nebo odkud sem míříte. Přímo pod areálem vedle půjčovny lyžařského vybavení je parkoviště, takže žádné složitosti.

Můžete se také dovézt vlakem, z Vídně vlakem EC za zhruba hodinu. Na nádraží pak doporučuji použít specializovanou taxislužbu, která vozí lyžaře přímo ke ski-resortu. Jedna jízda stojí 2 eura. Zpátky je to však z kopce a celkem příjemná procházka, takže si zpáteční jízdu můžete ušetřit.

Chtěl bych upozornit, že si můžete z Vídně koupit zpáteční vlakovou jízdenku Kombiticket za 57eur, která obsahuje i jednodenní ski-pass a slevu 15% do půjčovny Sport 2000.

Zázemí

Hned pod ski-resortem je půjčovna lyží Sport 2000. Pokud zde nejste o víkendu, najdete opodál i obchod Billa. Nahoře nad sjezdovkami je příjemná restaurace, bývá však hodně plno. Pro zvědavé turisty je zde i rozhledna. Nutno podotknout, že výhled je za dobré viditelnosti úžasný. Viz foto (bohužel jen z mobilu).

Ski-areál nabídne dlouhou modrou trať pro začátečníky (pozor, mimina budou všude kolem Vás!), několik červených sjezdovek a také jednu černou (ta moc nenadchne). Hlavní lanovka ja kabinková, druhá je čtyř-sedačková. Tratě jsou pěkně udržované a celou cestu máte super výhled do dálky. Lanovky odbavují rychle, takže žádné hrozné čekání.

Jistě si také povšimnete, že kromě Rakušanů je zde hojnost Čechů a Slovaků. Takže pokud neumíte moc jazyky a potřebujete se na něco zeptat, jistě najdete i nějakého (snad ochotného ) našince.

Odkazy

Stránky s informacemi pro návštěvníky (v češtině, slovenštině, ale i dalších jazycích): http://www.zauberberg.at/cz/zauberberg/zima/

[Ukázat jako slideshow]

Solné lázně Gmünd (Gmünd, Sole Felsen Bad), sauny a slaná voda v srdci Evropy

Lázně, sauny, slaná voda, tobogán a zábava i pro děti. To je středisko solných lázní v Gmündu, které se nachází cca 3 kilometry od hranic od obce České Velenice. Doprava je možná více způsoby. Autobusem do Českých Velenic a pak např. pěšky přes hraniční přechod, v Gmündu pak pěšky nebo na autobus – zastávka je přímo u lázní. Vlakem můžete přijet až na nádraží do Gmündu a z nádraží opět buď autobus nebo pěšky 1,6 km až k lázním. Poslední možnost je autem do Rakouska. u popíši, jelikož ji preferujeme nejvíce a máme odzkoušeno .

Informace z poslední návštěvy (aktuality) – zde

Autem do Gmündu – příjezd do Sole Felsen Bad

Pokud pojedete od Třeboně můžete buď zabočit v Halámkách a přijet do Gmündu přes České Velenice. Průjezd rakouským Gmündem je plynulý, ulice jsou místy mírně užší. V celém městě jsou směrovky na solné lázně. Pokud budete mít navigaci (předpokládám, že napoprvé určitě, tak GPS souřadnice Sole Felsen Bad – 48°45’27.4″N, 14°59’34.7″E.

Parkování u Sole Felsen Bad

Parkoviště jsou zde dvě. První je přímo u vchodu, od druhého Vás čeká krátká procházka. Takže je to na Vás. Většinou je na prvním vždy nějaké místo.

Sole Felsen Bad – uvnitř lázeňského světa, lázeňské procedury

Jak jsem již psal, jedná se o solné lázně. Je zde několik atrakcí – velká vířivka, velký vnitřní bazén s lehátky a sedačkami s vzduchovými tryskami a vodním kolotočem pro děti, bazén s průplavem ven a zde opět lehátka s bubláním. To vše se odehrává v slané vodě o koncentraci buď 1,5% soli (velký vnitřní bazén) nebo 5% soli (vířivka, bazén s průplavem ven) – teplota vody ve všech bazénech 32 – 34°C. Hloubka většinou do 1,2 metru.

Mezi další atrakce patří tobogán (modrá značka – nejpomalejší a nejklidnější), plavecký bazén o 3 dráhách s teplotou vody mezi 26 – 28°C (hloubka do cca 2,5 metrů). Infra komora, dětské bazénky, dětská skluzavka.

Pro nejmenší děti jsou zde k dispozici 2 postýlky přímo v areálu. V šatnách jsou přebalovací pultíky. Samozřejmě platí povinnost pro nejmenší děti mít koupací plenky.

Uhličitá koupel

Ve velkém vnitřním bazénu i venku jsou ještě umístěny trysky ve stěně. Z nich se Vám dostane uhličitá koupel (oxid uhličitý). Doporučuji nestát přímo u ústí trysek, protože pak je efekt minimální. Ve vzdálenosti 1 metru od trysek již můžete vnímat přítomnost oxidu uhličitého ve vodě a jeho projevy na sebe nedají dlouho čekat.

Pokud Vás zajímá proč je tato procedura dobrá – pak vězte, že se jedná o jednu z nejstarších lázeňských procedur. Vstřebávání oxidu uhličitého způsobuje roztahování cév a vede ke zvýšenému prokrvení – tkání, svalstva, orgánů. Zvýšená distribuce kyslíku podporuje imunitu a ozdravné procesy těla. Zároveň se snižuje krevní tlak. Tato procedura může být prospěšná pro osoby s pohybovými onemocněními, ischemickými chorobami, na křečové žíly a vysoký krevní tlak. Pokud tedy máte zájem udělat něco pro své zdraví, pak zde jste na správném místě.

Sauny

Saunový svět je zde dobře vybavený. Za vstup do saun ještě připlatíte, ale pokud jste saunovací tip, stojí to za to. Popravdě jsme je ani nikdy neprošli všechny. Pokud jdete do sauny poprvé, pak si určitě nezapomeňte ručník s sebou. Jsou zde pravidla, která jsou strikně vyžadována (jejich obrazovou část můžete vidět na fotce).

Máte narozeniny – vstup je zdarma, ostatní informace, šatny

Pokud máte narozeniny, je pro Vás vstupné zdarma – včetně sauny. Jinak je vstupné na celý den bez sauny 19EUR (k datu článku).

Ostatně pokud Vás zajímá vstupné a další informace o středisku, můžete navštívit stránky střediska: sole-felsen-bad.at – mají i českou jazykovou verzi, ale jsou v ní občas údaje neaktuální.

Restaurace je umístěna přímo vedle bazénů. Vstup běžně v plavkách nebo županu. K dispozici zeleninový bar, zákusky, čokoláda, káva, čaj. V kuchyni si můžete dát od klasického řízku s oblohou (cca 8,5 EUR), pšenično-sýrový řízek s oblohou (cca 6,9 EUR), opékané párky (cca 5 EUR) až po hranolky (cca 3,2 EUR) bohužel nemají tenký řez jako mají např. v Belgii. Velikost porcí je podle mne hodně velká. Považuji se za středního „otesánka“.  Hranolky jsme nesnědli, takže jsme v kuchyni požádali o box na jídlo – poskytují jej zdarma – a pak si dávali svačinu mezi koupáním.

V areálu je zdroj pitné vody zdarma – hned vedle vstupu. Stejně tak jsou vedle vstupu malé schránky s klíčkem za 1 EURo na cennosti.

Vstup je na kartu s čárovým kódem. Tuto kartu pak dáte ve skříňce zevnitř do zámku a můžete zamknout a vyndat klíč. Klíče jsou na plastovém pásku na ruku. Šatna má menší skříňky, moc se toho do nich nevejde – takže většinou necháváme boty venku pod skříňkou (jen by mne zajímalo, jak by se tam vešli všichni návštěvníci). Pokud buty chcete dovnitř do skříňky, budete je mít jako sardinky (zvlášť v zimě).

Koncepce lázní je připravena pro bezbariérové vstupy. S vozíkem je možno zajet až do vody (tuším, že zde poskytují jejich vlastní vozík, stejně jako kárku pro děti).

Co s sebou do lázní

Župan, osušku, pantofle, svačinu. A pak dle uvážení. Pro děti určitě nezapomeňte brýle do vody. Tašku na boty, pokud je chcete dát do skříňky. Do sauny pak ještě např. malý ručník pod nohy.

Poznámka k fotkám – foceno mobilem a venku příliš světla nebylo, navíc jsme to bral tak nějak v rychlosti, takže to je občas mázlé. Snad to ale bude pro představu stačit. Po fotogalerii jsou ještě nově aktuality.

[Ukázat jako slideshow]

Informace z naší poslední návštěvy lázní – aktuality

Po naší poslední návštěvě (24.4.2013) máme několik nových poznatků. Snad jsem na nic nezapomněl.

Především došlo ke snížení salinity – slanosti vody v bazénech:

• vířivka – slanost od 2,5% – 3%
• bazén s venkovním průplavem – původně 5% nyní v rozmezí 2,5% – 3% (informace o 5% je stále na letácích a webovkách – bohužel)
• velký vnitřní bazén – beze změny

Vstupné, akce pro rok 2013:

• Akce 4 hodiny = celý den. Musíte si v období od 15. dubna do 15. června koupit voucher, který poté uplatníte od července do srpna (prázdniny) a budete mít vstup na celý den. Od září pak na voucher opět pouze na 4 hodiny. Ověřeno na recepci.
• Každou středu platí pro seniory 55+ vstup na 4 hodiny za cenou 2 hodin. Přijít musíte mezi 9 – 11. hod dopoledne.
• Ostatní vstupy (narozeninové vstupné zdarma, doprovod pro osoby postižené…) beze změn.

Vlastní zkušenost

Používat leteckou dopravu už není pro většinu lidí problém a to dokonce přímo, bez cestovních kanceláří nebo agentur, které by nám zprostředkovávaly letenky. Má to své výhody, jednak je přeprava letadlem většinou rychlejší než cokoliv jiného a navíc vynecháním prostředníků lze často výrazně ušetřit. Existují zde však jistá rizika, buďto se týkají problémů s přepravou zavazadel, nebo se také může stát, že let bude opožděn či zrušen.

Stalo se to i nám, při čekání na let z Prahy, tehdy ještě letiště Ruzyně. Letenky jsme si koupili přímo na webu letecké společnosti a na letiště jsme dorazili pouze s vytištěným papírem. K běžné odbavovací přepážce nebyl důvod jít, neboť jen s ručními zavazadly lze všechno vyřešit u elektronických terminálů s dotykovou obrazovkou v hale s check-inem. Terminál Vám vydá boarding pasy a můžete jít k celní prohlídce. Jediný stres, který máte, je nezapomenout předtím všechno vypít nebo vylít a nezapomenout vyndat pásek z kalhot, tedy standardní letištní bezpečnostní opruz.

Co to ale vidíme? Na informačních tabulích se vedle našeho letu objevuje nic neříkající zpráva – další informace za 2 hodiny. Žádné hlášení se k ničemu nevyjadřovalo. Během těch dvou hodin jsme se tedy občerstvili a čekali a čekali. Tady bych rád poznamenal, že už tímto občerstvením jsme se dopustili chyby, záhy vysvětlím proč.

Po dvou hodinách čekání se na obrazovce objevilo, že let je o další 4 hodiny opožděn. A tehdy nás napadlo – vždyť my máme nárok na jakési „diety“, tedy na občerstvení, které přiměřeně odpovídá čekání způsobenému zpožděním letu. Tyto věci se řeší na transferové přepážce (Transfer desk), na letišti v Praze to hledejte v patře pod odpočívárnou, poblíž exitu z mezinárodní zóny. Bylo již pozdě večer přesně v ten moment, kdy jsme k přepážce přišli, byla zavřená. Zbytečně jsme tedy opustili mezinárodní zónu a sháněli informace po letišti. Až jedna paní zaměstnankyně letiště nám oznámila, že se máme vrátit k transferové přepážce. Na naše námitky, že je zavřená, na přepážku zavolala, aby zjistila, že právě těch 10 minut si udělal kdosi pauzu… Inu, budeme tomu věřit. A tak další kolo celní prohlídky a hurá na přepážku.

U přepážky byli dva, muž, který mluvil příšerně nosově, a poměrně sympatická paní. Ta byla evidentně služebně mladší a teprve se zaučovala. Její kolega vykazoval profesionalitu a vstřícnost, kterou mají pouze a jen zaměstnanci reklamačních oddělení. Jinými slovy, nebýt té paní, tak to bylo k uzoufání.

Pan Nosová Hláska se nejprve důležitě díval na naše dokumenty a neváhal nahlas vyjadřovat všemožné pochyby o našem cestovním plánu. Pak se na nás vytasil s dech beroucím argumentem – všichni cestující dostali voucher při odbavení na check-inu. Následovala frustrující debata o tom, že s letenkou koupenou přes internet a příručním zavazadlem vskutku k check-inu nikdo dorazit nemusí. Nakonec jako veliký ústupek učinil to, že zvednul sluchátko a kamsi zavolal. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby sluchátko bylo utržené… Během hovoru neopomněl nahlas opakovat, že přece všichni cestující voucher dostali a nikdo nescházel. Můj výraz naprostého odhodlání dělat problémy ho asi odradil od dalších triků veteránů reklamací. Po půlhodině čekání dopravil na přepážku dva vouchery, každý na 300 Kč pro tento a následující den v budově letiště. Odešel, a my naštěstí zbytek dořešili se služebně mladší kolegyní.

Ještě bych dodal, že jsme cestou přesedali v Lisabonu a uletělo nám tedy i navazující letadlo stejné společnosti. Z hlediska cestujícího je to tedy opět zpoždění a čekání, a tak jsme dostali další voucher tentokrát na snídani v Lisabonu a bez problémů.

Poučení: nenechte se odradit a znejte svoje práva v letecké přepravě. A nikdy nic nenechávejte na potom, problémy řešte hned!

Práva cestujících při zpoždění či zrušení letu

Nyní se pokusím laicky shrnout práva cestujících v EU, nebudu se však zabývat neumožněním nástupu do letadla ani případy, kdy se neaplikuje příslušné nařízení EU.

Podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 mají cestující v letecké přepravě nárok na různá odškodnění a náhrady za zpoždění či zrušení letu pokud odlétáte odkudkoliv z EU, nebo přiletíte do EU dopravcem registrovaným v EU.

Zpoždění letu

Nejprve o zpožděném letu – záleží o jak velké zpoždění se jedná a kolik kilometrů je Váš let dlouhý.

• Letíte-li méně než 1500 km a zpoždění je alespoň 2 hodiny – máte nárok na občerstvení.
• Letíte-li v rámci EU více než 1500 km a zpoždění je alespoň 3 hodiny – nárok na občerstvení.
• Letíte-li mimo EU více než 1500 km ale méně než 3500 km a zpoždění je alespoň 3 hodiny – nárok na občerstvení.
• Letíte-li mimo EU více než 3500 km a zpoždění je alespoň 4 hodiny – nárok na občerstvení.

„Občerstvením“ je obvykle nějaký voucher a navíc máte také nárok na 2 hovory a 2 e-maily/faxy.

Pokud zpoždění je alespoň 5 hodin a jaksi už se pro Vás vytratil důvod kamkoliv letět, máte nárok na vrácení peněz za letenku (resp. za tu neuskutečněnou část a něco i za tu již uskutečněnou).

Pokud někde ztvrdnete alespoň na den, tak máte nárok i na úhradu nákladů za přepravu na hotel. Ubytování Vám však, jak se podle nařízení č. 261/2004 zdá, jen kvůli zpoždění neuhradí..

Ohledně nároků cestujících při zpožděném letu došlo v loňském roce k jistému vývoji. Podle rozhodnutí Evropského soudního dvora se zdá, že při zpoždění plánovaného příletu nad 3 hodiny máte nárok na náhradu škody podobně jako při zrušení letu (viz níže). Nesmí se však jednat o mimořádné okolnosti. Hovoří se rovněž o tom, že i na ubytování máte při delší prodlevě nárok.

Zrušení letu

Pokud Váš let zruší, máte nárok na vrácení peněz za letenku případně na přesměrování na jiné lety. V případě přesměrování máte opět nárok na občerstvení a hovory. Pokud je však odlet náhradního letu alespoň následující den, máte nárok i na ubytování.

A nyní to nejlepší – pokud Vás o zrušení letu neinformují včas (detaily viz článek 5 odstavec 2c), a náhradní let nepřiletí dostatečně brzy, máte nárok na náhradu škody. Výše náhrady závisí na délce Vašeho letu:

• 250 EUR letíte-li méně než 1500 km.
• 400 EUR letíte-li více než 1500 km v rámci EU.
• 400 EUR letíte-li více než 1500 km a méně než 3500 km mimo EU.
• 600 EUR letíte-li více než 3500 km mimo EU.

Pokud bylo ovšem zrušení letu způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým nešlo předejít, ačkoliv dopravce učinil všechno možné, náhradu škody nedostanete. Sem spadá obzvláště špatné počasí, ale Lufthansa do toho zahrnula i velmi kuriózní důvod: „voda v kabině letadla“. Těžko říct, jestli do letadla takhle snadno teče, nebo pilotovi vyšuměla limonáda.

Více informací naleznete v těchto zdrojích:

• Práva pasažérů, shrnutí pro občany
• Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004

Vídeň bývala historicky jakousi Paříží naší části Evropy. Kulturního ducha si zachovala a láká tak mnoho Čechů a Slováků k návštěvě. Skutečně, budete se tu cítit skoro jako doma, protože češtinu kolem sebe hojně uslyšíte.

Doprava

Vídeň je asi dopravně nejblíže Brnu, přes které nejspíše pojedete, tedy pokud zrovna nebydlíte v Mikulově.  Asi nejsnažší je použít žluté autobusy a dovézt se buď z Brna nebo Prahy do Vídně, zastávka Praterstern. Alternativou je potom vlakové spojení. Zde si však dejte pozor, jaké jízdenky si kupujete, typicky buď vyjde dobře EURegio nebo včasná jízdenka.

Samozřejmě se můžete do Vídně dovézt i autem, ale vězte, že parkování v centru je drahé, takže svůj vůz raději nechte někde na okraji.

Pokud jste se tedy dovezli autobusem na Praterstern, můžete se podívat přes velkou silnici na ruské kolo. Nemáte-li ale na zábavní park Prater právě chuť, je čas se vydat do centra. Buďto po svých, trochu delší vycházkou po Praterstrasse, přejít Dunaj a pokračovat po Rotenturmstrasse, která vás už neomylně vede do srdce Vídně. Druhou možností je naskočit na metro, nejlépe asi U1 a směr Stephansdom, případně také U2 a Karlsplatz. Jízdenka stojí kolem 2 Euro.

Centrum

Nejpodstatnějším centrem je… celé Staré město. Páteřní jsou však ulice Rotenturmstrasse, kterou poblíž Stephansdomu překříží ulice Graben. Zde je hlavní nápor komerce a obchodů. Utéci před nimi můžete právě do Stephansdomu, který se stále opravuje  a lešení tak kazí fotky budovy z venka.  Vnitřek odpovídá tomu, co byste v gotické katedrále očekávali. Překvapí vás nejspíš nápor turistů, které se snaží před vchodem odchytávat parta obchodníků v oblečení lokajů, ti se vám budou snažit prodat koncerty a večeře v restauracích a hotelech.

Dál stojí určitě za podívání Hrad a okolní zahrady a rozeseté krásné sochy. Zavítat také můžete do muzea Albertina, kde se pravidelně mění exhibice. Doporučuji si tedy dopředu vytipovat, co chcete vidět, abyste přijeli v tom správném měsíci, kdy se výstava koná. Navíc si dovoluji upozornit, že má Albertina více pater a možná není nejlepší nápad se ji snažit projít celou a pak vyjít otráveně a zničeně ven.

Tato část centra je ohraničena Opernringem a Burgringem, které společně s Museumringem svírají budovy parlamentu a národního a uměleckého historického muzea. V této úrovni navíc naleznete i Volkstheater a Museumsquartier. Jižní část těchto okruhů je právě v blízkosti Albertiny a Karlsplatzu, kde jsou budovy Technické Univerzity a bývají zde předvánoční trhy. V severní části je pak parlament a ještě kousek severně od něj naleznete Radnici, Rathaus. Radnice sice sama o sobě vypadá impozantně, ale před ní je jednak rozlehlý park a také jakési náměstí, kde jsou ty nejpodstatnější vídeňské vánoční trhy.

Pokud ale nejste ve Vídni o Vánocích, pak nejbližší tržnici Naschmartk, hlavně s potravinami, naleznete (relativně) blízko Karlsplatu, sevřenou ulicemi Rechte Wienzeile a Linke Wienzeile. Zboží je zde opravdu zajímavé, ale odpovídají tomu i ceny.

Pokud se chcete zalevno ve Vídni občerstvit, tj. nejspíš si něco koupit v obchodě a pak to na lavičce v nějakém parku slupnout, vězte, že potkáte mnoho obchodů. Mezi ty dražší patří Billa a Interspar, zhruba střední ceny pak má Zielpunkt, nejlevnější je potom Hofer, který se podobá koncepčně Lidlu. Nejvíc se vám prodraží nákupy pečiva, to je tu opravdu za nadstandardní ceny. V Bille ale seženete levný celozrný chleba – pozor nenechte se odradit značkou Clever, to co se pod touto značkou prodává v Rakousku je nesrovnatelně vyšší kvalita.

Nesnažte se ale ušetřit za každou cenu, jste ve Vídni a Sachertort… to prostě musíte zkusit. Možná není nutné jít na ten originální, ale určitě byste neměli Vídeň opouštět s tím, že jste ani neochutnali. Mozartovy koule nejsou povinností, ty jsou výrobkem ze Salzburgu, takže to až zase příště.

Ještě jedna zajímavost na závěr: pokud máte rádi pestré cestovatelské zážitky, můžete to zpátky vzít třeba přes Bratislavu, kam můžete po Dunaji doplout lodí!

Siebensteinkopf, okolí Finsterau, pramen Vltavy, Sedmiskalí a zpět do Čech přes Bučinu

Výlet na Siebensteinkopf a okolí Finsterau naleznete na webu www.cestovaniceskem.cz, je to záměrně, jelikož větší část celého výletu je v Čechách a pouze výstup na Siebensteinkopf a okolí s pohledem na Finsterau je v Německu.

Reklamace zájezdu do Černé Hory – to Vás pobaví a poučí

Tento článek o reklamaci zájezdu jsem se rozhodl sepsat až nyní. Jelikož průběžně stále probíhá reklamace našeho zájezdu s cestovkou do Černé Hory (článek o zájezdu do Černé Hory je zde). Z původního článku jsem přesunul na toto místo informace o prvním kole…

pozn. Nejedná se o první reklamaci, kterou provádíme – viz. článek o reklamaci nedelegátky v Novi Vinodolski.

První kolo reklamace zájezdu

Problém se stravováním a s nepřesnostmi v katalogu jsme reklamovali u delegátky (viz zmíněný článek výše) a ta nám dala za pravdu a chtěla abychom tuto stížnost předali dále do CK. Takže jsme po návratu zkusili celou situaci řešit s CK.

Výsledek:

- ke stravování jsme se dozvěděli dle CK – že je nutné přihlédnout k místním zvyklostem (zejména co se týče rozsahu a rozmanitosti stravování) a také je důležité mít na zřeteli, že kvalita služeb závisí na třídě, kategorii, velikosti a ceně ubytovací kapacity.

Pokud tomu rozumím, tak v podstatě mi říkají, že když si v katalogu vyberete švédské stoly (protože to uvádí), tak je Váš problém, že to švédské stoly nejsou. Co bychom asi tak dostali při cestě do Somálska?

- ke vzdálenosti od moře cestovka uvádí, že podle všeobecných podmínek jsou údaje o vzdálenosti pláže od hotelu pouze orientační a je to napsané v jejich smluvních podmínkách (někde písmem – asi 8 bodů – ano je to tam napsané).

Takže pak je vlastně celý katalog pouze orientační a cestovka () Vám může klidně prodat podprůměrný zájezd za cenu luxusní dovolené v např. Řecku. Ještě dodatek, abych asi zavřel „pusu“, dostávám přiznanou slevu 1000 Kč na příští zájezd… Drzost což?

Druhé kolo – naše reakce na neúspěšnou reklamaci zájezdu

Odpověď mne tedy rozhodně nepotěšila. A na slevu rozhodně neslyším… Chci to řešit principielně, né kvůli „ušmudlané“ tisícovce.

Ještě jednou shrnu co jsem po cestovce původně chtěl:

1) aby opravili informaci v katalogu (to chápu, že jedině na příští rok) a na webu (to jde celkem rychle) o švédských stolech – ty to rozhodně nebyly. Stačilo to změnit na omezený bufet a je to (proč uvádět nepravdivou informaci, že?)

2) opravit vzdálenost od hotelu – když to půjde někdo pěšky a spočítá odhadem kroky, tak se do 50 metrů určitě nevejde, nebo to jde změřit přes mapu (rychlejší volba i pro lidi z vedení CK asi…).

Sepsal jsem tedy odpověď k zamítnuté reklamaci, že rozhodně nejednají správně a v souladu se zákonem, vzhledem k uvedeným nedostatkům a jejich chabému úkrytu za smluvní podmínky. Reklamuji jejich neoprávněné zamítnutí mé reklamace a dávám v dopise čas 10 dní na opravu na webu (jsem přísný? – vždyť jde o peníze nás, všech klientů!). Dopis je poslán – čekáme na rozuzlení?

Třetí kolo – odpověď CK – to si dělají srandu???

Po měsíci čekání a žádných změn na webu dostávám dopis. Tentokrát je to v lehce jiném duchu. Cestovka sděluje, že není jejich zájmem nijak zkreslovat informace o jejich zájezdech (že by konečně??? – ani náhodou). Vzdálenost od pláže a teď pozor: je vždy uváděna vzdálenost vzdušnou čarou a to od okraje hotelového areálu na okraj pláže. Kocourkov? No jasně. Přece na pláž létáme a né chodíme, že ano?

A co se týče stravování? Pouze citovali smluvní podmínky, takže vlastně nezkreslili význam švédských stolů. Inu, nezkreslili, ale taky se nijak nevyjádřili k tomu, proč uvádějí švédské stoly tam, kde nejsou. Evidentně jsem střelil do jejich smluvních podmínek přesně a trefil. Protože už začínají pokládat kouřovou clonu…

Ještě abych dodal, nebo abych zavřel pusu – dostávám k té tisícovce na další zájezd ještě jednu. Takže se na mne těší příští rok u prodejce a mám předložit dopis jako důkaz. Věřili by jste tomu, že Vám tu slevu za rok uznají? Já tedy nevěřím, protože po předchozích postojích a reakcích této cestovce nevěřím vůbec nic.

Takže shrnutí – reklamoval jsem neoprávněné zamítnutí reklamace zájezdu. Místo toho dostávám „cinták“ se spoustou mlhy.

Co teď s tím

Je to otázka principu. Mohu se na to vykašlat a desítky dalších klientů se příští rok zase napálí. Podle právníků z dTestu se mohu jít s klidem soudit, otázka je jak dlouho soud bude trvat – no, asi na to ta cestovka hraje, že ano. Momentálně zvažuji další kroky. Tohle si myslím bude zajímat jak Asociaci cestovek, tak Sdružení na ochranu spotřebitele – no a jasně že nejvíce Vás cestovatele.

Doporučení na závěr – jak reklamovat zájezd a co pro to udělat

Máte na zájezdu problém – udělejte si fotky. Sepište si kontakty na svědky – později je nedoženete. Nechte si to podepsat od delegáta – bude se kroutit, ale pokud to nebude chtít řešit, trvejte na spojení s vedením a cestovky a požadujte kompenzaci. A to hlavní pište o tom, povídejte si o tom s ostatními – ať nedopadnou jako vy nebo my. Existuje cosi jako „Frankfurtská tabulka“ – tam se počítá odškodné – slušná cestovka na to uslyší okamžitě.

Mimochodem – v Řecku jsme potkali několik fajn lidiček – ti z okolí Ostravy nám prozradili, že zmíněná cestovka má v této oblasti takové jméno, že s nimi jede minimum lidí odsud, to je dobré což?