Fotografie z cest po světě

Obrázky z Cestování světem

Cestování světem

Web o cestování pro cestovatele a zvědavce

So
13
Zář '14

Lisabon – opomíjený kouzelný kus Evropy

Lisabon je hlavní město Portugalska. Platí se tu eurem, místním jazykem je portugalština, ale domluvit se anglicky není problém. Město má svoje velké mezinárodní letiště a rozumný systém městské a příměstské hromadné dopravy, včetně metra. Podnebí je subtropické, podobné itálii, ale v noci (i v létě) mějte po ruce mikinu. Přes den ale sluníčko umí pěkně pálit a schovat se do klimatizované místnosti je vcelku rozumný nápad.

Proč by ale někdo měl do Portugalska vůbec jezdit? Je to zajímavá země a je tu spousta věcí k vidění. Z Prahy sem létají přímé spoje. Doposud to tu neobjevily hordy turistů, tedy ne že by tu turisté nebyli, ale prsotě to tu ještě turismus nezkazil. Ceny jsou tu vcelku rozumné, podobné těm našim. A hlavně je to sympatická země, nikdo si tu na nic nehraje, nikdo se na Vás nebude dívat z vrchu jen proto, že jste Češi.

Doprava

Nejspíš sem dorazíte letecky a budete se snažit dostat do města. Do půlnoci jezdí přímo z letiště metro. Taxi bych se vyhnul, má pověst podobnou jako v Praze. Na metro a zbytek MHD vám stačí jedna kouzelná kartička – Viva viagem. Ne, papírová alternativa není! Viva viagem je podobné Oystercard v Londýně (ale není to tak chytré). Zaplatíte za ní 0.50EUR (nevratná záloha), vydá vám ji kterýkoliv automat na lístky. Pozor, není to však jízdenka sama o sobě, tu musíte na Viva viagem teprve nahrát! Možností máte několik – jedna jízda za 1.40EUR, 24h jízdenka (klouzavá, to jest od momentu prvního použití) 6EUR a kreditová jízdenka (Zapping). Na kreditovou jízdenku si nahrajete kolik eur uznáte za vhodné (ale pozor, nikdy už je nedostanete zpět) a pak se vám prostě z kreditu odečítá za každou jízdu metrem 1.25EUR (u autobusů to může být jinak). Navíc za dobití kreditu dostanete malý (a mizivý) bonus kredit. Osobně mi přišlo nejrozumnější používat kreditovou jízdenku a dobíjet podle potřeby po 5EUR. Před odjezdem z Lisabonu to už stačí jen vykoumat tak, aby na jízdence nezbylo víc než pár centů.

Viva viagem Vám poslouží i při jízdě tramvají, například na vyhlášené turisticky-vyhlídkové lince 28 (něco jako 22 v Praze, ale lepší a vyhlášené, takže jestli s ní nepojedete, tak jste ani do Lisabonu nemuseli :D ). Stejná kartička se používá i na příměstské vlaky – například do Sintry a Cascais. Ale pozor – na jedné kartičce může být jen jeden druh jízdenky! Takže dokud nevyjezdíte kredit/jednojízdovky nebo nevyprší celodenní jízdenka, tak si na vlak prostě musíte koupit novou. Nevěšte hlavu, každý jsme tak dopadli. Prostě jedna Viva viagem po Lisabonu a druhá na výlety do okolí.

Víc informací najdete přímo na stránkách Lisabonského MHD: http://www.metrolisboa.pt/eng/

Ubytování

Jak jsem již zmínil, doposud tu turismus nevyhnal ceny do závratných výšin a tak zde lze sehnat rozumné ubytování i blízko centra. Asi bych si přímo nevybral okolí Baixa, protože je tu dost rušno. My jsme bydleli blízko Martim Moniz a kvalita ubytování byla za tu cenu opravdu dobrá a od centra pár minut chůze. Je znát, že se tu pronajímatelé snaží o pohodlí hostů, nás hned po příjezdu vyzvedl dotyčný na stanici metra, dovedl až do apartmánu a ještě nad mapou vysvětlil různé tipy kam se podívat.

Pohyb po městě

Lisabon je údajně město na 7 kopcích, stejně jako například Bergen nebo Řím. V praxi to znamená, že jakákoliv vaše vycházka po městě bude sestávat z toho, že buď jdete nahoru nebo dolu. Uličky jsou zejména pod Castelo de São Jorge velmi úzké a plné schodů, takže pokud máte pohybové obtíže, moc si to tu neužijete. Není to moc vhodné ani pro cyklisty, kombinace strmých kopců, tramvají a aut je brutální. Na pojezdy autem radši zapomeňte, stejně by se Vám tu ani GPSka nechytla (to sice nemůžu říct na 100%, ale mám důvodné podezření). Nejlepší je chodit pěšky, nebo používat MHD.

Castelo de São Jorge

Nebo-li hrad Sv. Jiřího, je optická dominanta města. Tento krásný středověký hrad nemůžete přehlédnout, stojí na kopci přímo nad centrem. Nalezli byste tu pozůstatky ještě po Féničanech, Kartáginských, Římanech a později i Maurech. Hrad původně sloužil jako citadela chránící město. Portugalci ho pak v průběhu Reconquisty zabrali a dál rozšířili.

Je odtud impozantní výhled na město, můžete se projít po hradbách nebo navštívit muzeum v areálu. Vstupenka platí pro celý areál. Určitě doporučuji romantickou zahradu, je plná pěkných zákoutí (k focení jako stvořených) a zejména páry tento výhled na památky jistě ocení. Vstupné pro dospělého je 8.5 EUR, pro studenta 5 EUR.

Parque das Nações a Oceanárium

Jak se sem dostat: metrem na stanici Oriente

Parque das Nações (zjednodušená výslovnost: parki daš našóš) je od konání Expa v roce 1998 areálem plným moderní architektury, s přilehlým komerčním centrem a místem pro odpočinek. S tím odpočinkem si nejsem až tak jistý, protože je tu docela hodně kamenné plochy, která se v létě nechutně rozpaluje a člověk je rád, když zmizí pod stromy na promenádě. Každopádně stojí za to se sem podívat. Minimálně uvidíte nejdelší most v Evropě – most Vasco da Gama (čti cca jako Vašku da Gama). Pozor, most nevede přes moře, jak by se zdálo, ale přes řeku Tejo (čti Težu). Lisabon totiž leží v deltě Tejo a de facto není vůbec u moře.

Když půjdete podél promenády, nakonec dojdete až k vodním zahradám a při tom uvidíte budovu Oceanária. Návštěvu Oceanária vřele doporučuji, jedná se o druhé nejlepší na světě. To nejlepší má být v Kalifornii. Pozor, stojí se tu docela fronta, my čekali cca 30 min. Ale pro rodiny s dětmi je to skvělé. Kromě několika menších oddílů, kde jsou mimo jiné i tučňáci, je středobodem obrovská nádrž s mořskou vodou, kolem které chodíte ve dvou patrech. V nádrží je opravdu mnoho různých ryb, rybek, ale najdete tu i žraloky a rejnoky. Úplně nejobskurnější a největší ryba tu je suverénně Měsíčník svítivý.

Muzeum Azulejos

Určitě se divíte, co jsou Azulejos. Možná jste si všimli, že v některých zemích (např. Tunisku), milují malování dlaždic. Maurové tuhle kulturu přinesli i do Portugalska a tady se pak dále rozvíjela. Řekl bych, že portugalské Azulejos jsou vrcholem téhle výtvarné tendence. A portugalci je milují, jsou na všech domech, ulicích, nádražích, najdete je v interiérech, na lavičkách, koupíte je i jako suvenýr. Azul znamená portugalsky modrý… ale to s tím vůbec nesouvisí. Ve skutečnosti název pochází z arabského az-zulayj, což by se dalo přeložit jako naleštěný kamínek. Budete tu asi i nějaká souvislost s mozaikami.

A proto, je muzeum Azulejos důležité navštívit! Tedy alespoň já si to myslím :-) Dostanete se tam ale z centra pěkně blbě. Nejlepší je vzít autobus z náměstí Roxio. Pozor, až se budete vracet zpátky, tak zastávku v opačném směru budete marně hledat. Musíte ještě popojít (směrem k řece) podél parkoviště Lidlu, než najdete správnou zastávku.

Jídlo

Typicky portugalské jídlo je pro mě trochu tajemný pojem. Jistě, najdete tu typické věci jako Francesina, nebo jiné jejich brutální kombinace masa, hranolek a minima zeleniny. Pak také mořské plody apod. V obchodech často můžete koupit sušenou tresku, hledejte ji po čichu. Ale vyloženě Portugalskou kuchyni ozkoušíte párkrát a příště si pak radši dáte něco, po čem se budete moci ještě hýbat.

Ohledně zákusků, to už je jiná. Rozhodně doporučuji Pastel de Nata. Ano, originálem je ve skutečnosti Pastéis de Belém, který získáte jedině v jednom podniku ve čtvrti Belém. Ale je to stejná story jako se Sachr Tortem, jen ještě mnohem víc ve prospěch plagiátů. Zkráceně řečeno, vyberte si sympaticky vypadající Pastelaria (paštilaria), která sice nedělá pastelky, ale zákusky, sedněte, dejte kafe a zákusek a máte pohodu. Mimochodem, Portugalci mají kafe stejně brutální jako jídlo.

My jsme udělali jednu takovou chybku. Tedy, udělali jsme jich víc, ale všechny se týkali uposlechnutí rad tištěného průvodce v češtině, který ale napsal jakýsi Němec. Nevím teda jaké mají chutě Němci, ale my jsme zašli do Confeitaria Nacional na Praça da Figueira a těšili se na údajné vyhlášené zákusky. Měly nás varovat ty plastové květiny nad schodištěm, ale my to zanedbali. Obsluha byla hrozná, pomalá a neprofesionální (např. všechny zákusky plácl číšník přede mě, bez ohledu na ostatní spolustolovníky, donesl jednu vidličku a druhou do doby zaplacení nebyl schopen přinést; při placení pak samozřejmě suverénně šoupnul účtenku nikoliv mě, ale mému drahému dámskému doprovodu…). Abych byl fér, nebudu hodnotit všechno co tu vyrábějí, ale jen to, co jsem si objednal a ochutnal. Pastel de Nata zmršili, protože ho nastavili jakýmsi pudinkem místo správného vajíčkového krému. Čokoládové hnízdo by ani pes nežral, jak bylo nastavené nějakým tukem typu Hera. V životě jsem nedojedl zákusek jen dvakrát. Poprvé v jedné mizerné cukrárně v Českých Budějovicích a po druhé tady. A s láskou jsem vzpomínal na České Budějovice. Ty ostatní zákusky byly v rozmezí ech a jakžtakž. Spíš jako polotovary našeho vánočního cukroví, než se to natře marmeládou.

Abych dokončil pointu, onen průvodce nás taky poslal do lahůdkového obchodu v Rua Dom Antão de Almada. Mělo to velikost koloniálu a obsluha tu byla u pultu – což samozřejmě dá rozum, když si chci teprve vybrat nějakou tu libůstku z Portugalska. Když jsme vzali do ruky jednu krabičku s čajem z Azorů, tak se ukázalo, že je už rok prošlý. Tak jsme zase krabičku vrátili a šli jinam. Nakonec jsme nějaké speciality našli na Rua Garrett.

Tramvaj 28 a Cemitério dos Prazeres

Již jsem zmiňoval, že povinností každého turisty v Lisabonu je jet tramvají 28. Osobně doporučuji jet z konečné na konečnou. Ta „první“ konečná je na náměstí Martim Moniz. Nepřehlédnete to, stačí se jen podívat, kde už stojí turisti frontu… Tak si tam stoupněte taky, jezdí to docela dost často. Ale lepší je vyjet brzy ráno. Tramvaj Vás povozí superúzkými uličkami, kam se tak tak vejde. V opačném směru musí jezdit zase jinými uličkami, dvě koleje se prostě nevejdou. A pojedete do kopce, z kopce, do kopce, … prostě Lisabon! Může se Vám stát, že 28 skončí na stanici Estrella. Ale to je zrada, správná konečná je Cemitério dos Prazeres. Kdyžtak vystupte a dojeďte ten zbytek buď další 28 nebo jinou tramvají (konečná stanice je vždycky na tramvaji napsaná).

Co je Cemitério dos Prazeres? Monumentální hřbitov, který musíte vidět! Hrobky jsou tu skoro jako malé domy, člověk by řekl, že i lepší než ledaccos, co člověk viděl v centru. A jsou to opravdu umělecká díla, nejedná se jen o nějaký můj morbidní výstřelek. Hřbitov je opravdu velký a zajímavý, doporučuji!

Ne
7
Zář '14

Lusen – Luzný v národním parku Bavorský les v Německu

Poblíž českých hranic avšak z čech téměř bez vyjímek nepřístupný. To je jeden z velmi zajímavých vrcholků Šumavy – Lusen (Luzný). Tento vrcholek se nachází jen několik málo kilometrů od centra národního parku Bavorský les s výběhy minulých i současných zvířat v této krajině. Pokud zvažujete návštěvu tohoto místa, můžete si vybrat z dvou nejčastějších cest – letní a zimní. Ta zimní je schůdná (až na posledních cca 50 metrů k vrcholku) jako procházka po parku. Ta letní nabízí celkem zajímavý zážitek na fyzickou kondici. Ze zkušeností doporučeji nahoru letní cestu a dolů zimní.

Příjezd a parkování

Cesta je stejná jako do národního parku v Bavorském lese. Konečné parkoviště se ale může lišit a to podle doby Vašeho příjezdu.
Úplně nejbližší parkování k Luznému je na GPS 48.929858, 13.491581 – parkování je zde zdarma, odhadem cca 20 – 25 míst. Cesta sem je však přes jednosměrku (ta platí od 9.00 – do 16.00). Omezení je dáno především průjezdem autobusu, který Vás doveze na stejné souřadnice – nastoupit lze u centra Bavorského národního parku.
Další možnost parkování zdarma je na GPS 48.927820, 13.470843 – je zde cca 20 míst ke stání.

 

Výstup na Luzný

Od parkování nebo autobusové zastávky je viditelný rozcestník – na letní cestu i zimní cestu ukazují směrovky.
Letní cesta začíná příjemnou procházkou, posledních odhadem 600 metrů prověří fyzickou zdatnost ve stoupání po schodech a na závěr lezení přes balvany a kameny. Na této cestě určitě navštivte kousek pod vrcholem malý okruh po dřevěnných chodníčcích, který Vás zavede do centra dění a obnovy zdejší krajiny.
Zimní cesta je o dost jednodušší. Stoupání se sice nevyhnete, ale větší část cesty (vyjma poslední 50 metrů od restaurace pod vrcholkem) vede po lesní cestě.

 

Občerstvení pod vrcholem

Jak jsem již zmínil – pod vrcholem se nachází reastaurace. Pro úplnost informací uvedu několik příkladů z ceníku – je i v češtině, co jsem si zapamatoval.
Polévky – 4,00 EUR
Gulášovka s chlebem – 4,50 EUR
Sázená vejce se špekem a chlebem – 4,50 EUR
Uzené s křenem – 6,80 EUR
Chleba s uzeným / sýrem – 3,50 EUR
Houskový sýrový knedlík se zelím – 6,8é EUR
Bramborové placky se zelím – 4,30 EUR
Různé koláče dorty – 2,80 EUR / ks
Tmavé pivo – 3,00 EUR / 0,5litru
Pšeničné nealko – 3,5 EUR / 0,5litru
Hrnek kávy s mlékem – 3,00 EUR
Hrnek čaje – 2,20 EUR
Espresso – 2,00 EUR
Limonáda – 3,00 EUR / 0,4litru
Voda neperlivá – 2,80 EUR / 0,5litru

 

Časová náročnost a hodnocení místa

Mírně ostřejším tempem jsme zvládli celý výstup včetně focení a „zdržování se“ za hodinu a dvacet minut. Celý okruh obou cest je v délce okolo 5,2 km.

Již jsme zde po několikáté a ještě se nám nestalo, že by zde v září nerostlo borůvčiní s bohatou úrodou – pozor ale, jste v národním parku – takže netrhat.

S odstupem let je vidět, jak se místo začíná vzpamatovávat z náletu kůrovce. Ještě před několika lety, to byl naprosto smutný pohled. Dnes jsou již vidět postupně nové stromy. Naopak si pamatuji tehdejší ještě krásnou krajinu na české straně – bohužel ponechána osudu je dnes přibližně ve stejné fázi jako Luzný v době mé první návštěvy (cca 1998) – doufejme, že i zde se to časem nějak srovná…

 

Co je dobré vzít s sebou

Pevná obuv na lezení přes kameny – naprostou nutností. Dostatek vody na doplnění tekutin. Pláštěnku, fotoaparát a nějaké drobné na občerstvení. Taky doporušuji něco pro rychlou energii a pokud sem míříte s dětmi, tak i lékárničku pro jistotu.
Kam dál a pro řidiče a ostatní
Pokud ještě nemáte unavené nohy, pak můžete například Siebensteinkopf  nebo za zvířátky do Bavorského národního parku případně na zříceninu Weissenstein.

 

Fotogalerie Luzný

22
Srp '14

Nákupy v Regenu, cena PHM v Regenu

Nakupování v Regenu je celkem fajn záležitost. Obchody jsou zde celkem úhledně shromážděny vždy do jakési zóny, takže stačí rozumně zaparkovat a pak už jen hurá do víru života. Tento článek je opět o potravinové turistice, pro ty kteří se chtějí i někam podívat pak doporučuji například výlet na blízkou zříceninu Weissenstein nebo do Passova za koupáním

Příjezd a parkování

Do Regenu pravděpodobně přijedete od Železné Rudy. Pokud míříte do Aldi Sud – tak jeďte na adresu Rinchnacher Straβe 9. U stejného místa se pak nachází i Netto, Rossman a další obchůdky.

Pokud budete odsud pokračovat dál (Aldi míjíte po pravé straně a jedete směrem do centra), tak na GPS 48.970054, 13.134190 naleznete Rewe a hned na semaforech za tímto obchodem se dejte doprava, kde asi po 100 metrech je nákupní centrum s Edekou a spousta malých (milých) obchůdků a dále pak stejným směrem dojedete k benzínce Agip a Lidlu s Deichmannem a dalšímy 2 obchody (jeden něco jako vše za EURo a druhý podobný).

Cena PHM v Německu – Regen, Zwiesel

Cena pohonných hmot v Německu – v Regenu – stanice Agip – cena k 20.8.2014 – do 14.hodiny

Diesel – 1,329 EUR / litr

Benzin – 1,51 EUR / litr (super 95)

 

Cena pohonných hmot v Německu – v Regenu – stanice Agip – cena k 20.8.2014 – po 14.hodině

Diesel – 1,319 EUR / litr

Benzin – 1,50 EUR / litr (super 95)

 

Cena pohonných hmot v Německu – ve Zwieselu – stanice OMV – cena k 20.8.2014

Diesel – 1,34 EUR / litr

Benzin – 1,53 EUR / litr (super 95)

 

Ty dvě ceny s rozdílem času jsou docela zajímavé. Možná zlevnili obecně, možná jenom po odpolednech – ještě to časem ověřím :-D.

Obchody a jejich zhodnocení

Navštívili jsme Aldi, Netto, Edeku, Rossmana, Lidl a nějaké malé obchůdky.

Všude je naklizeno a celý obchod je dostatečně světlý. Nabídka potravin není špatná – Edeka například nabízí širší sortiment v konzervách a zavařené zelenině. Naopak větší výběr v sýrech má Aldi. Některé položky jsou vyloženě zajímavé a o dost levnější než běžně u nás (a to nemluvím o kvalitě) – jako příklad uvedu zubní pastu Elmex červený – v Praze v Tescu na Andělovi jsem jí koupil (poprvé a naposled – ani jsem jí totiž neprohlížel a až doma koukám, že je krabička i tuba v polštině – cena 89 Kč) – tady pasta Elmex červená v Edece 2,79 EUR a v Rossmanovi 2,45 EUR.

 

Ten Elmex mi připomíná, že si nedávno kolega zapomněl sprchový gel ve stanu (viz. článek o kempování v Lucembursku) a byl líný jít zpět. Pak prohlásil cosi o celkem zajímavém zážitku s německým Elmexem z Öhringenu a mytí hlavy … :-D.

Vybrané ceny

 

Zboží Cena Aldi | Zboží Cena Edeka | Zboží Cena Lidl
Perlivé sekty – Hugo Rosé 1,49 EUR | Elmex červený zubní pasta 2,75 EUR | Francouzské Brie 200g 0,88 EUR
Obstriegel – ovocné tyčinky 150g 0,99 EUR | Ital. těstoviny – Fusilli 0,5kg 0,49 EUR | Maasdamer – plátky 300g bal. 1,63 EUR
Gouda – holandská – jung – kg 5,60 EUR | Ital. těstoviny – Špahet. 0,5kg 0,49 EUR | Tilsiter – plátky 400g bal. 2,19 EUR
Mozzarella – 125g 0,55 EUR | Fazole v nálevu červené 0,39 EUR | Rooibos červený 25sáčků 0,89 EUR
Ital. těstoviny – Tagliatelle 0,5kg 0,99 EUR | Hubky na nádobí – 3ks 0,39 EUR | Mouka – domácí chléb 1kg variace 0,89 EUR
Müsli ovocné 1kg 1,49 EUR | Kysané zelí bílé 500g 0,39 EUR | Šunkové plátky – 200g bal. 90% 0,59 EUR
Čaj sáčkový rooibos 25s 0,89 EUR | Ital. těstoviny – Tagli. 0,5kg 1,49 EUR | Arašídy v těstíčku 300g 0,99 EUR
Dornfelder – růžové víno 0,7l 1,49 EUR | Hořčice – 200ml 0,29 EUR |  Toal. papír. – 10rolí,3vr.,200útr. 2,75 EUR
Nektar – směs lesní ovoce 0,7l 0,79 EUR | Oříšky v čokoládě 250g 1,49 EUR |
Mléčný snack 10ks 1,69 EUR | Ehrmann Dessert 0,75 EUR |
Jogurt ovocný s kousky obilovin 0,39 EUR | Sýr Pressident 200g 0,99 EUR |
Olivy černé španělské 250g 0,69 EUR | Luncheonmeat 92% masa 1,99 EUR |
Víno Bianco Dolomiti IGT 1l 2,19 EUR | Sýr Chaumes – zrající 200g 1,11 EUR |
Merlot francouzský IGP 1,79 EUR | Nusspli nougat krém 1,89 EUR |
Oříšky – kešu  250g 1,99 EUR | |
Sprchový gel Prince 0,95 EUR | |

 

Netto: Weichkasse Oval – 200g – 1,09 EUR

Rossmann: Voda po holení Adidas Dynamic Pulse (stříbrná) – 100ml – 4,40 EUR

22
Srp '14

Zřícenina hradu Weissenstein (Weißenstein) – Bílý kámen

Zřícenina hradu Weissenstein se nachází necelé 3 km od centra města Regen. Samotné město Regen naleznete 30 km od Železné Rudy. Zřícenina se nachází přibližně ve výšce 760 metrů nad mořem a za jasného počasí je z jejího vrcholu nádherný výhled po krajině – zvláště pak na šumavské kopce a vrcholky. Historie tohoto hradu začala již okolo roku 1100, kdy hrad sloužil především pro ochranu okolí. Pokud hledáte krátký tip na výlet pro rodinu – např. na sobotní dopoledne, je tento článek přesně pro Vás.

Příjezd a parkování, toalety

Pokud přijíždíte od Železné Rudy, musíte nejprve projet okolo samotného Regenu a následně do vesničky Weissenstein. Zde je ihned po příjezdu parkoviště – parkování je zde zdarma (k 19.8.2014) – přesná GPS parkoviště 48.950886, 13.143141.
Zřícenina se nachází téměř vedle parkoviště (musíte přejít silnici a vyšlápnout k ní schody :-) ).

Vedle parkoviště se nachází kiosek s občerstvením a má zde veřejně přístupné toalety. Platba za použití – co kdo dá. Pak je ještě možné navštívit toalety ve zdejším muzeu u hradu – klíč v muzeu.

Něco málo o historii hradu

Jak jsem již psal hrad byl postaven okolo roku 1100 a sloužil především na ochranu přilehlé oblasti. Poloha hradu byla zvolena údajně na nejvyšším místě pohoří, které protíná Bavorský les – toliko z informací pro turisty – nechci moc prudit, ale umím si představit i vyšší místo ve zdejší krajině.
Za zmínku by asi mohlo stát, že jeden z majitelů – jistý Bertold Graf z Bogenu se účastnil křížové výpravy a následně sídlil kdesi v Caesaree (Izrael), kde také zemřel. Hrad byl mnohokráte dobýván, obsazen, nějakou dobu zde byla i švédská vojska a v rakouské válce 1742 skoro zbořen – současný stav je následkem posledního uvedeného a postupného chátrání…

 

Hradní zřícenina dnes a co si vzít s sebou

Hrad – tedy zřícenina – je i přes svůj pohnutý osud dnes přístupný a poměrně bezpečný. Vstupné na hrad je pro dospělého symbolické 1 EURo. Skála pod hradem je viditelně zabezpečena betonovými výztuhy a lany, stejně tak i horní patro věže. Běžný návštěvník si toho ani nevšimne.

Výstup na zříceninu je po dřevěnných schodech a přes malý dřevěnný most. Uvnitř věže Vás čekají další schody, které vedou až na samotný vrchol věže. Pokud budete zvažovat, zda tam jít, pak určitě běžte. Výhled na krajinu stojí za tu námahu. V dálce můžete pozorovat vrcholky Šumavy – ať již se jedná o Velký Ostrý či Velký Javor, Luzný nebo jen pohled na městečko Regen pod Vámi.

Pro znalce doporučuji dalekohled – při dobrém počasí jej určitě užijete. A pokud jej zapomenete doma, lze si za 1 EUR zaplatit zdejší kukátko.

Co dále dělat, vidět a navštívit

Návštěva zříceniny nám zabrala odhadem do 1 hodiny, dále je možné navštívit zde ještě muzeum a projít park s instalacemi skleněných monumentů a uměleckých výtvorů.

Z Weissensteinu lze pak pokračovat dále například za nákupy do Regenu (viz. článek Nákupy a ceny PHM v Regenu v Německu).

Dalším možným tipem na výlet Vám může být například návštěva Bavorského národního parku nebo pokračovat dále do 62 km vzdáleného Passova za koupáním.

Fotogalerie

Po
18
Srp '14

Z Echternachu do Berdorfu a zpět v Malém Lucemburském Švýcarsku

Pěších výletů lze podniknout v regionu Mullerthal (též jmenováno jako Malé lucemburské Švýcarsko) v okolí města Echternach velice mnoho. V základu nabízí turistické centrum celkem 3 trasy (značeny číslovkami 1 – 3). Prostřední trasa číslo 2 má na délku 37 km a je hodnocena jako nejobtížnější. K základním trasám pak jsou ještě k dispozici  4 extratrasy navíc (nejdelší má 31 km). Pokud si budete chtít udělat trasu vlastní, doporučil bych zahrnout alespoň ta nejdůležitější místa a případně zajímavé úseky (takže vlastně projít úplně vše :-) ). Vzhledem k časové náročnosti jsme zvolili vlastní trasu, která nám vyhovovala nejvíce.

Začínáme u Vlčí průrvy (soutěsky)

Již v minulosti jsem psal o Vlčí soutěsce u které tentokráte začínáme. Oproti předchozímu stavu celá oblast mírně zarostla. Tam kde předtím bylo vidět i do průrvy, je dnes o pár větví navíc a je potřeba se lehce naklonit (opatrně).

Z Vlčí průrvy trasa pokračuje dále volně směrem na Berdorf po cestě číslo 5 mezi skalními masivy, které jsou časem a přírodními vlivy vytvarovány do fantastických útvarů. Čeká Vás tak například úsek zvaný labyrint, kde se nachází i základy pro vznikající masivní viklany.

V další části teče líný potůček mezi skály a vytváří mírumilovné zátiší v nízkém zeleném porostu, kde slunce vytváří stínohrou zemský ráj.

Určitě nezapomeňte ani navštívit jeden z nejfotogeničtějších úseků cesty – průchod skalním masivem a čímsi jako mini jeskyní. A pak již cestou okolo pole do Berdorfu.

 

Marné hledání zmrzliny v Berdorfu

V Berdorfu se marně snažíme nalézt prodej zmrzliny. V jednom místním obchodu zaměřeném spíše na sýry a mléčné speciality nám paní ochotně nabízí zmrzlinu v krabičce. Bohužel nemáme lžičky, takže odmítáme a kráčíme dále (odhaduji, že by nám je i bývala půjčila…) – PS. francouzština je u ní nutností.

Další pokus je v místní resturaci. Nechápu proč se na nás obsluha snažila používat nějakou podivnou hatmatilku s ruskými slovy (asi pokus najít společnou řeč…). Velmi brzo však pochopil, že preferujeme angličtinu nebo francouzštinu. Bohužel jediná šance je si zde sednout na pohár, což ale pro turistu není úplně lákavá záležitost (s ohledem na čas). Pokračujeme tedy dále skrze město k Räuberhöhle, kde se cesta rozděluje u skalního tunelu.

 

Skalní tunel (Adlerhorst) a schody do nebe

Snazší volba pokračuje po běžné cestě. Ta náročnější vede do nízkého skalního tunelu, kde se po zhruba 30 metrech temnoty (a občasném plazení skoro po kolenou) zjevuje skalní komín s kovovými schody. Ostré stoupání po kovových schůdcích ve skalním komínu převýší okolní terén a vypadá jako cesta do nebe. Špršle jsou úzké a místy podkluzují. Zábradlí je pevné a schodiště se nehoupe. Horší je to však pokud potkáte někoho v protisměru. Na schodech to ještě jde, ale v tom skalním tunelu si ho všimnete až když si dáte hlavičku nebo promluví.

Po výstupu pocítíte uspokojení nad adrenalinem a zároveň Vás okouzlí nádherné výhledy. Místy je potřeba zvýšená opatrnost – bezpečnostních prvků je zde pomálu.

 

Od skalního tunelu do blízkého kempu na občerstvení

S velkou nadějí se pak turista (stejně jako my), může vydat do přilehlého kempu, kde se prodávájí alespoň nanuky a kornouty. Ceny se pohybují od 1,70 EUR do 4 EUR – dle velikosti a příchuti. Například takový kornout s čokoládou a oříšky (běžná velikost) stojí 2,20 EUR.

Z kempu pokračujeme dále na Siewenschlueff a Berdofer Casselt (jména skalních útvarů), kde cestou potkáte místa ideální pro příznivce lezení. Odhadem se zde nacházelo tak 8 různých výprav (asi 70 lidí). Cesta se stále mění od ostrých stoupání až k rovince a mírnému klesání, aby vzápětí nabídla opět výzvy v dalších terénních překážkách.

 

Výhled na Bollendorf aneb hranice je na dohled

Od Berdofer Casselt pokračujeme po stezce a kopírujeme tok řeky, až se nabízí pohled na Bollendorf – německé mestečko přes řeku, která zde tvoří hranici. A pak opět zpátky do skalních masivů a hlouby lesa abychom po několika krocích procházeli pasáží Mandrack, kde břicho (v mém případě valchu) přitisknete na stěnu a zády se opíráte o druhou – zážitek, který za to stojí.

 

Okolo odbočky na zámek Weilerbach směr na Echternach

Od pasáže pokračujeme podél odbočky na zámek Weilerbach, chceme zkusit výhled, ale bohužel – vidět není nic. Ale nebojte není to hoax, ten zámek tam opravdu je. Zkuste jej navštívit a napište nám o něm. Německé zámky bývají velice pěkné – viz. například tip na výlet na zámek Messpelbrun.

Přibližně 3 km od Echternachu přichází drobné zmatení. Jsou zde 2 rozcestníky – zatímco jeden směr udává Echternach 3 km (cesta mírně klesá), druhý tvrdí 3,3 km (cesta vede vzhůru). Volba je jasná – chceme 3,3 km. Jak poznamenal člen výpravy po příchodu k dalšímu rozcestníku – rozdíl 300 metrů je v tom, že zde to otočíte a půjdete těch 3 km spodem…

Vyndaváme mobil s navigací a autonavigaci – „Nejdříve určíme azimut“ a pak „Vracet se přece nebudeme“ – asi je Vám jasné jak pokračuje naše cesta. Ale do kempu v Echternachu přicházíme asi po 40 minutách, takže jsme azimut určili správně.

Poznámky k cestě

Klesání a výstupy jsou sice občas namáhavější, ale ta krajina okolo Vás to vše vynahradí.

Cestu jsme šli necelých 5 hodin – započítávám i pauzu na zmrzlinu a nákupy nanuků.

V některých úsecích potkáte větší množství lidí – jinde jste naopak například celou hodinu na cestě sami.

Dobrá mapa je zde základem a za tu navigaci se vůbec nestydím, naopak ji doporučuji jako zálohu.

Celou cestu jsem se pokusil opět vyznačit do mapy na wanderreitkarte.de a můžete si ji opět stáhnout zde (postup zobrazení je popsán již v článku Mersch a hrady a zámky v okolí Schoenfels, Pettingen).

Délka naší trasy odhadem byla okolo 21 km (i když nám to přišlo o dost více).

 

Fotogalerie z pěšího výletu Echternach – Berdorf a zpět

Ne
17
Srp '14

Mersch a hrady a zámky v okolí Schoenfels, Pettingen

Město Mersch se nachází do 20 km severně od hlavního města Lucemburska – Lucemburku (viz. tip na výlet). Jeho hlavní dominantou je zachovalý pozůstatek pevnosti – zal. 1232 na základech předchozího dobrého opevnění. Možná jej budete také znát z Tour de France z roku 2006, kdy tudy vedla jedna z etap.
Město se nachází v oblasti, která byla poměrně brzy osídlena a je bohatá na historické nálezy i architekturu středověkých zámků a pevností. Pokud budete v Lucemburku, můžete tento článek využít jako krátký tip na výlet autem a nebo si užít zdejší přírodu a dopřát si příjemnou půldenní procházku.

Příjezd do Mersch, parkování

Pokud pojedete ze směru kempu od Echternachu dorazíte do města po silnici číslo 118. Hned po příjezdu je po pravé straně nákupní středisko Cactus (viz. nákupy v Lucembursku) – otevřeno zde mají i v neděli dopoledne. Jsou zde sice parkovací místa i v kryté garáži, ale určitě se jim vyhněte pokud nestavíte pouze na nákup. S ukončením otevírací doby, se zde zavřou brány a už by jste nevyjeli.

Nám se osvědčilo parkování u zástavby domků v ulici Rue de Lohr (GPS 49.749558, 6.113632) – vedlejší ulice u Cactusu. Další možnost je poté ve měste na parkovišti – GPS 49.748688, 6.105490.

Jídlo je základ aneb kde se dobře najíst

Protože i výletník má hlad a teplý oběd je nejlepší lék, hledali jsme nějakou místní restauraci – u nás vyhrála restaurace La Passerelle na rue de la gare 4 – je to kousek od vlakového nádraží směrem k centru. K dostání jsou zde místní speciality a pizza. Vyhrála asi hlavně proto, že byla po cestě :-). Podle hodnocení na tripadvisoru zde v minulosti nebylo všechno OK, ale za naší návštěvy je to z mého pohledu naprosto v pořádku.

Obsluha hovoří převážně francouzsky a lehce anglicky, jsou však slušní a příjemní. Zařízení restaurace je ve výborném stavu (místny ještě čpí novotou). Na stěnách stylové fotografie a obrazovka, kde promítají foto jídla z lístku. Tím se dostávám k menu – opět ve francouzštině.

Cenově vybírám jen pár věcí – zbytek si je podobný:

Čaj – černý, zelený – 2,20 EUR
Pizza 4 druhy sýra – 9,80 EUR
Pizza vegetariana – 9,70 EUR
Cordon Bleu Natural – 11,80 EUR

Tolaety jsou čisté, udržované, dostatek mýdla a papírových osušek, stejně jako toaletního papíru. V neděli v poledne (okolo 12:30. hod) zabíráme stůl. Asi tak do půl hodiny mají komplet plno – hlavně místní. Ještě doplním, že jsme dovnitř podnikli spíše invazi – vzhledem k pláštěnkám a batohům – než běžnou návštěvu a trochu rozpačitě jsem nevěděl, kam co odložit. Oblsuha mne ujistila, že batoh a další věci v klidu překročí nebo obejde (a rázem jsem si připadal jako slušný člověk).

Pokud budete mít hlad mohu za sebe doporučit. Ještě přidávám odkaz na tripadvisor ať si můžete počíst i jiné zkušenosti.

 

Mersch, Schoenfels, Pettingen

Trasa začíná u zámku Mersch, kde v ideálním případě dodržují otevírací hodiny do věže. V našem případě jsme asi o 15 minut po otevírací době narazili na zamčené dveře. Procházíme pouze areál hradu, ještě po schodech výstup na hradby a pohled na pozůstalou věž z kaple a pak směrem k oné pozůstalé věži.

Tato věž slouží dnes jako infocentrum, nicméně jsou pod ní hroby vévodkyně Lucemburské a její kolegyně z Anglie. Na přilehlých infopanelech si lze přečíst celou historii a shlédnout i sérii fotografií z válečných časů.

Dále trasa pokračuje směrem k novému kostelu, který minete po pravé straně až k nadchodu přes dálnici. Odsud pak již po modré do přírody a kopci za městem. První cíl je zámek Schoenfels. Stezka vede lesem a kopíruje hlavní silnici.

 

Na Schoenfels je krátká zacházka ze stezky okolo 250 metrů a zase zpět na stezku. Dále k jeskyním Mamerlayen (Grottes Mamerlayen). Dále pak na Wolfsgericht memorial a zpátky na Mersch, skrz město směrem na Pettingen na zdejší hrad. Odsud pak zpět do Mersch. Ten popisek je celkem divoký, proto přikládám komplet naplánovanou trasu uloženou v souboru GPX – celou trasu zobrazíte na stránkách s velmi dobrým mapovým podkladem pro turistiku – http://www.wanderreitkarte.de/ – zde v části Route editor zvolte nahrát trasu a soubor s trasou…

 

Jak jsme trasu (ne)zvládli

Bohužel počasí nám moc nepřálo a začalo mrholit, oprava pršet, oprava „lejt jako z konve“ a nakonec prostě jen nepřetržité provazy vody. Seděli jsme na laviččce v lese pod skalním převisem. Nakonec bylo rozhodnute se vrátit. Ukazuje se, že během 10 minut se zdejší cesty změní v potoky a do nepromokavých bot začne zatékat shora :-(.

Výlet jsme dokončili autem.

 

Poznámky a co se Vám může ještě hodit

Zámky jsme vybírali záměrně podle stránek s turistickými informacemi.

Po shlédnutí Schoenfelsu je nutno konstatovat, že zámek spíše chátrá a stejně tak zlehka i jeho okolí.

Hrad Pettingen už zchátralý je :-D. Jedná se spíše o zříceninu, která má některé části velmi pěkně zachovalé. Na rozdíl od

Shoenfelsu se zde viditelně pořádají pravidelné kulturní akce a okolí hradu je velmi udržované. Parkovat lze přímo před hradem – jen ho najít. Pokud přijedete autem z Mersche, musíte po levé straně železniční přejezd a pokračovat směrem dále. Náměstí s hradem se před Vámi otevře během pár sekund.

Na výlet od kempu nebo z ubytování je nejlepší přibalit ještě komplet náhradní oblečení a obuv. Pláštěnky jsou zde také hodně platné, ale vzhledem k teplu pak fungují jako pařník…

Po výletu lze ještě cestou na Echternach zastavit v Larochette, kde se nachází další pěkná pevnost.

 

Fotogalerie Mersch, Schoenfels, Pettingen

So
16
Srp '14

Nákupy v Echternachu, cena PHM Echternach a Mersch v Lucembursku

Při kempování nebo jen průjezdem Lucemburska byste určitě neměli minout místní čerpací stanice společnosti Texaco. Podobně je tomu i s nákupy ve zdejších obchodech. Jen pro zajímavost ještě doplním, že jsme dojeli na jednu českou nádrž nafty do Lucemburska a svítila nám kontrolka – při cestě zpátky s naftou od Texaco zbylo ještě na 100 km jízdy navíc (a to nemluvím o tišším chodu motoru a mnohem vyšším výkonu). Kvalita potravin je stejná jako v Německu, u některých položek je větší výběr nebo o pár centů nižší cena.

 

Cena PHM v Lucembursku – Echternach, Mersch

Cena pohonných hmot v Lucembursku – v Echternachu – stanice Texaco – cena k 08.08.2014 a 11.08.2014
Diesel – 1,190 EUR / litr (dobré což???)
Benzin – 1,303 EUR / litr (Natural 95)
Benzin – 1,350 EUR / litr (Natural (98)

Cena pohonných hmot v Lucembursku – v Merschi – stanice Texaco – cena k 10.08.2014
Diesel – 1,190 EUR / litr
Benzin – 1,303 EUR / litr (Natural 95)
Benzin – 1,350 EUR / litr (Natural (98)

 

Nakupování v Echternachu, Merschi

V Echternachu jsme jeli téměř na jisto do zdejší Delvity (Delhaize). Obchod jsme již kdysi navštívili a rozlohou a výběrem zboží (hlavně oblastních vín) nám celkem vyhovoval. Ještě jsou zde k dispozici řetězce značky Cactus a Norma. Cactus jsme navštívili v Merschi a obecně lze říci, že je na většině stejných položek tak o cca 0,4 EUR dražší než Delvita – zboží je většinou naprosto totožné…

Delvita a Cactus přijímají karty Maestro (Rakouské) – ověřeno.

 

Vybrané ceny

Zboží Cena Delvita (Delhaize) | Zboží Cena Cactus
Víno Rivaner bílé suché St. Martin 2013 3,95 EUR / litr | Olivy černé v nálevu 1,82 EUR / 520g
Víno Elbling bílé 2013 3,65 EUR / litr | Čokoláda mléčná – zn. Winny 2,30 EUR / 400g
Víno Rivaner bílé polosuché 2013 3,85 EUR / litr | Francouzská bageta 0,67 EUR / 250g
Víno Pinot bílé suché 2013 5,45 EUR / 0,75l | Chléb celozrný 1,00 EUR / 400g
Chléb Ardenský – celozrný (skutečně) 1,19 EUR / 400g | Koláčky čokoládové 1,55 EUR / 250g
Čokoládové tyčinky s náplní
moka-rum
mléko-pralinky
banány
z belgické čokolády
0,57 EUR / 3x45g | Cacahuetes
pražené buráky
1,29 EUR / 250g
Gouda holandská 48měs. plátky 2,75 EUR / 500g | Nakládaný chřest mini 0,98 EUR / 212ml
Camembert – francie 1,12 EUR / 240g |
Truffée 1,85 EUR / 175g |
Impregnační kapalina (na stan, boty) 4,86 EUR / 400ml |
Sušenky – příchuť. pomeranč 0,99 EUR / 400g |
Impregnační kapalina (na stan, boty) 4,86 EUR / 400ml |
Croissant – bez náplně 0,70 EUR / ks |
So
16
Srp '14

Nákupy v Öhringenu, cena PHM v Öhrigenu v Německu

Přibližně 150 km od Nürnbergu se nachází u dálničního sjezdu číslo 40 z A6 Öhringen. Jedná se o menší městečko, kde se celkem dobře najíst a lze tu i nakoupit. Po sjezdu z dálnice se dejte vlevo pod most (dálniční) a jste rázem u nákupních středisek – Penny, Rewe, Modehaus Bär, Euronics, Intersport, Baumarkt a další.. Navíc se zde nachází čerpací stanice Shell. Přesné GPS místa je 49.205398, 9.487684. Pokud plánujete dojezd nebo přejezd přes Lucembursko a nafta nebo benzín Vás zatím tolik netrápí, pak doporučuji s tankováním počkat a vzít až u společnosti Texaco v Lucembursku – ceny jsou tam o dost lepší – viz. článek Nákupy v Echternachu, cena PHM v Echternachu v Lucembursku.

Cena PHM v Německu – Öhringen

Cena pohonných hmot v Německu – v Öhringenu – stanice SHELL – cena k 08.08.2014
Diesel – 1,369 EUR / litr
Benzin – 1,470 EUR / litr (Natural 95)

 

Obchody a obchůdky

Navštívili jsem krátce celou pasáž. Vyjma celkem zajímavých výprodejů oblečení (většinou slevy okolo 70% v každém obchodě – např. trička od 5 EUR, zimní bundy od 20 EUR, plavky od 10 EUR), je zde ještě možnost posedět nad zmrzlinovým pohárem, případně využít zdejší velmi udržované toalety :-).

Dále jsme pokračovali přímo do Penny, nakoupit zásoby na viz. článek kempování v Lucembursku  a tip na pěší výlet v Lucembursku (teprve sepisuji…). Pokud se budete divit, proč jsme si nevezli zásoby z ČR, pak odpověď je jasná – chceme jídlo kvalitnější, větší výběr a to že je levnější je bonus navíc.
Interiér celého střediska i Penny je čistý, uklizený.

Venku na parkovišti lze ještě za 1,5 EUR posedět nad klobásou z grilu. Platba s kartou je zde možná, ale musíte se trefit – české karty Maestro jsou bez šance, stejně jako platební karty z Rakouska a podobně tuším jsou na tom i české pokusy typu Visa elektron. Kreditka MasterCard je OK, nejlépe však hotovost, ta to řeší.

 

Vybrané ceny

Zboží Cena Penny k 08.08.2014
Gouda jung holandská  48% 1,99 EUR / 400g
Víno Dornfelder červené 1,79 EUR / 0,75l
Víno Dornfelder rose 1,49 EUR / 0,75l
Olivy černé v nálevu 0,69 EUR / 200g
Brie – Luis D`Or 1,09 EUR / 200g
Barilla omáčka – obdoba Neapolské 1,99 EUR / 250g
Olivy zelené v nálevu 0,99 EUR / 200g
Camembert Luis D`Or 1,09 EUR / 200g
Elmex zubní pasta (zelená + červená) 4,49 EUR / balení
Hořčice Senf – výr. Penny, tuba 0,49 EUR / 200ml
Náplasti Omnisan – krabička 20 ks 0,59 EUR
Fazole červené v nálevu 0,39 EUR / 200g
Nakládané okurky sklenice 1,29 EUR / 980g
Vollkornbrot (cereální chleba) 0,99 EUR / 400g
Jardinelle – papriky sklenice 0,99 EUR / 600g
So
16
Srp '14

Kempování v Malém lucemburském Švýcarsku

V minulosti jsem již psal o tom, že v Echternachu lze celkem rozumně kempovat – viz tip na výlet a článek Malé lucemburské Švýcarsko. Protože jsme neznali kvalitu ani podmínky, rozhodli jsme se místní kemp prověřit a také v této oblasti podniknout výlety. Tento článek se bude zabývat kempováním v Camping Officiel Echternach v route de Diekirch 17 (ulice a čp). Vybírali jsme jej záměrně již podle předchozí letmé návštěvy.

Příjezd do kempu, check-in a parkování

Pokud pojedete směrem z Německa od města Trier, čeká Vás průjezd přes Echternach, který je momentálně (11.8.2014) omezen prácemi na vozovce. Jakmile budete míjet autobusové nádraží, zbývá do odbočky kempu cca 200 metrů a doleva (je tam menší směrovka na kemp).

Přijíždíme s mírným zpožděním okolo 19. hodiny. Recepce u vjezdu je již zavřená – mají otevřeno do 17.00. Nicméně je zde ještě noční recepce přímo v kempu – tedy běžný rodinný domek, kde žije paní (hovoří pouze francouzsky), co Vás nasměruje na správnou parcelu – a chce po Vás většinou OP nebo cestovní doklady. To aby jste jim druhý den neujeli bez placení. Nedovedu si však představit, jak získává přehled o celém kempu.

Poznámka: Nechávat někde doklady je protizákonné, takže pokud se chcete chovat jako zákonů ČR si vážící člověk, musíte porušit pravidla kempu a usadit se na nějaké parcele a druhý den ráno to jít teprve nahlásit… (Nechci tady nikoho navádět, ale tato situace má omezenou míru správných řešení :-) ).

Parkování je buď možné přímo na parcele – v případě míst pro karavany a větší stany. Nebo na odstavných parkovištích poblíž míst pro menší stany – dostupné většinou do cca 100 metrů .

Rozložení kempu a poloha

Kemp se rozkládá směrem do kopcovitého úseku. Dělí se na tři části – ta v nejnižší poloze je hodnocena jako nejluxusnější. Okolo noční recepce po silnici se dostanete k části číslo 2 – ta je určena převážně pro menší stany. Jsou zde vytvořeny jakési terasy. Třetí část je pak nejvýšše položená a je smíšená – karavany, stany, malé stany.
Poznámka: mezi druhou a třetí částí je ještě cosi jako camping site – menší prostor tak pro 4 – 6 stanů (dle velikosti), kde jsme nalezli i ohniště.

Pěšky je kemp od centra města cca do 15 minut chůze.

Sociální zázemí, vybavenost, zábava

Rozdělení kempu na 3 části odpovídají i sociální a hygienická zařízení. Pro každou sekci je jedna budova. V 1. části jsou navíc k dispozici i automatické pračky (ceny viz. sekce Ceny kempu a v kempu).

 

Kvalita sprch, toalet a umývárek.
V sekci číslo 1 – nejlepší, viditelně po rekonstrukci, dostupný jeden fén pro pánskou i dámskou část. Pro sekci číslo 2, kde jsou umývárky poblíž noční recepce, bych kvalitu hodnotil přibližně stejně. I zde je fén. Narozdíl však od předchozí sekce je v pánské části snímatelný a více nám vyhovoval.

V poslední části kempu jsou sprchy také v dobré kvalitě, horší je to občas s čistotou toalet. Tam už to určitě na jedničku podtrženou není – spíše tak jedna mínus. Bohužel je to dáno některými návštěvníky (neznají splachování a neumí po sobě nechat čístou tolaetu – brrr).

 

Nádobí si lze umýt v umývadlech, která sousedí se sprchama. Navíc se zde ještě nachází další místa s umývadlem a tekoucí pitnou vodou – roztroušeny jsou po celém kempu.

 

Součástí kempu je také bazén a vedle něj něco jako malá vířivka. Obojí je v třetí části kempu za plotem ve střežené oblasti. Otevírací doba je od 10.00 do 19.00 do 1. září. V deštivých dnech je areál zavřen.

 

Na parcelách pro karavany a větší stany jsou k dispozici elektrické kapličky. Připojení je stejné jako do českých zásuvek – jen pozor na naše starší přípojky – musí se použít buď kabel s koncovkou bez ochranného vodiče CEE 7/17 nebo zásuvku normy schuko (typ F) (viz. wikipedia Zásuvka).

 

Poblíž hlavní recepce se ještě nachází společenská místnost – k dispozici je zde stolní fotbálek, karty, nějaké další hry, televize a krb. Otevřeno evidetně nonstop. V této místnosti – resp. před ní je také k dispozici wi-fi připojení k internetu (poměrně rychlé, ale slabší signál). Nejlépe je vzít židli a sednout si ven před budovu na spojovací komunikaci.

 

Pro žíznivé je v kempu několik automatů s plechovkami – CocaCola, Fanta, Sprite a voda. Cena je jednotná 1 EUR za plechovku – tuším 2dcl. Tu CocaColu jsem zkoušel – chutná o dost jinak než do čech distribuovaná verze (méně chemicky).

 

Většina cest je v kempu v noci osvětlena, okolo umývárek jsou lampy také rozmístěny. Stanové parcely jsou povětšinou také osvětleny, světlo je tlumené, nebudí ze spaní…

 

Do kempu každé ráno jezdí auto s pečivem.  Ceny opět viz ceník.

Ceny kempu a v kempu

Cena za pití z automatu je tedy 1 EUR za plechovku. Dále se pokusím shrnout ostatní ceny.

Připojení k elektrice – 1 noc – 2,5 EUR.
Použití automatické pračky – 1x – 3 EUR.
Použití wi-fi – zdarma.
Pokud si budete pouze chtít nabít telefon nebo tablet – jděte do společenské místnosti – zde je to zdarma a není třeba kupovat elektriku na parcele – tak nás informovala recepční.
Ceny za kempování ve stanu a karavanu – viz. oficiální ceník na stránkách kempu zde.
Croissant od pojízdného prodejce pečiva – 0,80 EUR.

Jazyková výbava na recepci

Při rezervaci přes e-mail jsem komunikoval nejprve v angličtině – později jsem dostával odpovědi v němčině – včetně potvrzení rezervace parcely. Na noční recepci bylo možno komunikovat pouze francouzsky. Jazyky se tady celkem dost míchají :-). Povětšinou se s angličtinou a němčinou domluvíte, nicméně v tak 25% případů budete bez francouzštiny v méně výhodné situaci.

Fotogalerie

Fotografie sociálních zařízení jsem prostě nepořídil, protože tam pořád někdo strašil – takže mi musíte věřit, že to bylo jak píši. Jsou zde celkem 2 fotky jen pro dokreslení kempu – sorry…

Po
28
Čec '14

Tunisko – obecné rady a informace

Tunisko je země na severu Afriky, sousedí s Lybií a Alžírskem. Je ovšem bohatší a vyspělejší než její sousedi a to v různých ohledech. Někdejší prezident Habíb Burgiba vystudoval ve Francii a potom se rozhodl měnit vlast k Evropskému obrazu. Postavil školy, zavedl celodenní dodávku vody (v Alžírsku ji mají např. jen několik hodin denně), zakázal polygamii a provedl řadu dalších reforem. Lze tak říci, že Evropanovi bude Tunisko mezi zeměmi v této oblasti srdci nejbližší. Historickou zajímavostí je, že název Afrika je původně název právě oblasti dnešního Tunisko; Tunisko je odvozený patvar od Tunisu. Navíc, kdysi byla tato oblast zelená jako dnes střed Afriky a chodili tu i sloni.

Peníze, jak a kdy směnit

Co se týče praktických záležitostí při cestování do Tuniska: Češi nepotřebují vízum, ale vezměte si cestovní pas. Místní měnou je tuniský dinár, který však můžete vyměnit pouze v Tunisku, měna není na mezinárodní burze a je zakázáno ji vyvážet ze země. Doporučuji vzít eura nebo US dolary, za které pak dinár vyměníte. Výměnu neprovádějte v žádných směnárnách, bankomatech nebo automatech, tam se účtují poplatky. V tomto směru mohu doporučit směnu přímo na hotelu, ačkoliv mě to samotného překvapilo. Nevyměňujte si však žádné velké sumy, dostat zpět eura nebo dolary není tak jednoduché! Lze to udělat pouze na mezinárodním letišti, když (letenkou) prokážete, že odlétáte. Ale i tak Vám vymění pouze 1/3 sumy, kterou jste měnili na dináry. Příklad: Vyměnili jste 100EUR na 220 dinárů. Nakoupili jste blbosti… ehm, suvenýry… a zbylo 100 dinárů. Na letišti Vám však vymění jen 73 dinárů zpátky na eura.

Elektřina a zásuvky

Zásuvky jsou shodné s našimi českými, spotřebič fungující u nás by měl fungovat i v Tunisku.

Jazyky, komunikace s místními, nákupy

Hlavním jazykem Tuniska je samozřejmě arabština. Místní však výborně umí i francouzsky. Většina lidí pracujících v cestovním ruchu umí i anglicky. Totiž od první třídy mají všichni povinně arabštinu, od druhé francouzštinu a na střední škole se učí i anglicky.

Místní se s Vámi budou pokoušet komunikovat víc, než by Vám bylo milé. Je to jednoduché, chtějí Vaše peníze. A protože je čestnější je vydělat obchodem než žebráním, budou Vám nabízet a vnucovat všechno co najdou. Chcete divně vyhlížející láhev coly, mrtvého holuba, vyfotit se s jakousi olysalou krysomyší? To všechno je na ulici možné. Pokud si něco chcete koupit, vřele doporučuji obchody s pevnou cenou (tam smlouvat nemá cenu). Zejména co se týče potravin, tak například supermarkety MQ. Jste turisti, všichni to na Vás od pohledu poznají a budou Vás chtít pořádně obrat. Usmlouvat lepší cenu než v normálním obchodě většinou nezvládnete. Vím i o borcích, co si krásně popovídali s obchodníky francouzsky, plácali se po zádech jako staří kamarádi a pak našli stejnou věc jinde za 1/4 ceny.

Mimochodem, skoro všichni se budou tvářit, že jsou Vaši staří kamarádi a znají Vás. Moje doporučení, pokud chcete někudy projít – ignorujte, ignorujte, ignorujte. Základní trik je podání ruky, na nataženou ruku vůbec nereagujte. Po „prodejcích“ ani nekoukejte (když to neumíte, vezměte si sluneční brýle). Obcházejte, odstrkujte, překračujte. Oni jsou drzí, buďte taky (ale ne agresivní, oni Vám taky nic neudělají).

Pokud už opravdu chcete něco koupit v místě, kde se smlouvá, a zajdete do stánku, hlavně nevypadejte nadšeně, zboží nechvalte. Tvařte se zhnuseně a otráveně, že se s obchodníkem vůbec bavíte. V podstatě je div, že jste ještě neodešli pryč… Pokud chcete něco konkrétního, rozhodně na to neukazujte a počkejte než Vám to nakonec sám nabídne.

Zdraví

Asi „nejoblíbenějším“ problémem je průjem. V hotelových jídelnách jsou UV lampy, takže s velkou pravděpodobností se Vám nic takového nepřihodí. Pokud si však dáte jídlo venku, nebo si pořádně neumyjete předem ruce, vyloženě si o to koledujete. Průjem Vás (vetšinou) nezabije, prostě je tu jiná mikroflóra. Traduje se, že naše proti-průjmové medikamenty nemají odpovídající účinnost, že je lepší si zajít do místní lékarny. Inu, mě ty léky z ČR stačily… Nezkusil jsem místní lékárnu, ale zaslechl jsem, že většinou Vám prodají Ercefuryl (a ten myslím koupíte i v ČR).