Fotografie z cest po světě

Obrázky z Cestování světem

Cestování světem

Web o cestování pro cestovatele a zvědavce

Po
19
Čvn '17

Azory – lodí za velrybami a delfíny

Azory, daleko od kontinentální pevniny, obklopeny Atlantickým oceánem, jsou na ideálním místě pro sledování delfínů a velryb ve volné přírodě. Místní turistický průmysl si toho je dobře vědom a tak každý den vyráží na moře několik výprav od různých soukromých společností. Všechny stojí plus minus stejné peníze (kolem 40-50EUR na osobu, musí se rezervovat dopředu), ale každá má samozřejmě jiné lodě. Asi bych vám doporučil preferovat trochu větší loď, protože z větší výšky nad hladinou víc uvidíte. Myslím, že je to super zážitek, ale nemějte nereálná očekávání:
  • Lodě se nesmí k velrybám příliš přibližovat a nesmí v jejich blízkosti mít zapnutý motor. Určitě tedy nebudete mít velrybu skoro na dosah ruky (pokud se zrovna nerozhodne připlavat až k vám, ale nevsázel bych na to). A pokud nemáte mega super teleobjektiv, tak ani fotky nebudou nic extra. To se spíš vydejte někam do oceanária (třeba do Lisabonu). Tady si radši užijte, že je vidíte v přírodě.
  • Loď se musí všemožně přetáčet a natáčet, každou chvíli se někam rozjet, pak zase honem zastavovat. Normálně na to netrpím, ale bylo mi ke konci celkem blbě. Děti předem určitě nadopujte nějakým kinedrylem.
  • Může se stát, že uvidíte tak akorát delfíny (ani to není nikde garantováno) a po velrybě nebude ani vidu ani slechu. Nejste v cirkuse a velryby nejezdí kolem podle harmonogramu, jak se turistům hodí. Na druhou stranu, většina společností nabízí, že vám lístek bude platit i na další den, pokud zrovna žádnou velrybu neuvidíte. My jsme měli štěstí a potkali jsme dvě, jedno byl keporkak a to druhé už si nevzpomenu. Mám z toho i nějaké mizerné video ale nestálo to za to, abych to sem dával.
  • I kdyby v Pontě Delgadě bylo teplo, vezměte si na loď bundu. Ideálně softshellku, případně něco na hlavu. Na moři bude foukat vítr a bude tam zima.
  • Vyjížďka taky může trvat 3 nebo 4 hodiny, tak si nezapomeňte jídlo, pití, sluneční brýle a třeba i opalovací krém (že je vám zima neznamená, že se nespálíte). A mimochodem, ještě jedna výhoda větší lodě - mají záchod.
Ne
18
Čvn '17

Ponta Delgada – Ananasová plantáž A. Arruda

Ananasová plantáž A. Arruda (podle Dr. Augosto Arruda) je údajně jednou z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí na ostrově São Miguel. Ananasy se zde pěstují poměrně unikátním způsobem ve sklenících. Aby dozrály rychleji, jsou v období květu skleníky vykuřovány kouřem z kůry stromů.

Tyto ananasy asi jen tak neochutnáte. Prý patří chuťově mezi nejlepší na světě a prodávají se v aukcích v Londýně.

Vstup na plantáž je zdarma a službu konající hlídač, který nejspíš nebude umět ani slovo anglicky, vám podá papír s anglicko-portugalským popisem plantáže a její historie.

Něco ale určitě ochutnat budete moci, a sice ananasový likér, který se přímo zde prodává. Není pravda nejlevnější (15EUR láhev), ale jestli lituji, že jsem něčeho na Azorech nekoupil hodně, je to tento likér.

Můžete se také podívat přímo na jejich stránky, ale ještě v době vzniku tohoto článku, byly jen portugalsky. Google Translate si s tím ale celkem slušně poradí 😉

Ne
18
Čvn '17

Azory – rady a tipy před cestou a na ní

Doprava tam

Letecky buď přes Lisabon, nebo nověji přes Londýn. Z London Stansted létá přímá linka od Ryanairu do Ponty Delgady. Kupujte ale v předstihu, využívá ji hodně lidí. Z letiště (pokud si nepronajmete auto) bych vůbec nic nevymýšlel a jel prostě taxíkem.

Doprava na místě

Mezi ostrovy jezdí trajekty, existují ale i letecké spoje. My jsme se spokojili s hlavním ostrovem a cestovali pouze po něm. Pokud si nepůjčíte auto a nejezdíte si po svém, na výběr máte buď veřejnou dopravu nebo taxi. Na ostrově São Miguel funguje veřejná hromadná doprava, tedy autobusy. Baťůžkáři ji vcelku využívají. Ale na to jak je ostrov malý, tak jsou autobusy hodně hodně pomalé - občas zastavují opravdu snad na každých 300 metrech. Mimochodem, podařilo se mi nechat se odrbat i řidičem autobusu. Stálo mu to za to mi naúčtovat o půl-euro navíc a ještě ani nevytiskl jízdenku (většině pasažérů jí tiskl). Asi se tvářím moc jako cizinec... Možná jsem se měl hádat, ale po celodenní tůře jsem se na to vykašlal. Jízdní řády zjistíte i na internetu, dokonce jsem našel jakousi aplikaci na Android. Další možností je taxi. Kupodivu jsme s tím neměli žádný problém. Je ale dobré si předem zjistit telefonní čísla na některé taxi společnosti (některé jsou v Pontě, jiné jsou zase v ostatních dalších městečkách). Když jsme tak jeli z čajové plantáže zpět do Ponty Delgady, ušetřili jsme si čekání (a možná i peníze?) tím, že jsme si volali taxi z Ribeiry Grande. Cesta nás vždy vyšla na cca 25EUR (standardní taxa?), ale když nejezdíte po jednom tak to není tak hrozné. Navíc zjevně si taxikáři vydělají slušně, takže jsou většinou pohodoví a ještě vám poví, co je kde zajímavého.

Je libo chodník?

Pokud budete chodit po Pontě Delgadě pěšky mimo centrum, tak se připravte, že budete muset procházet přes místa bez chodníků, zato občas s pěkně frekventovanou dopravou.

Počasí

Úplně první věc, co bych chtěl připomenout: Je to Atlantik, nejezděte se sem koupat. Bude vám zima.

Klasická tlačenice na pláž.

Je tu často polojasno, ale nenechte se tím zmýlit. Sluníčko opaluje i přes mraky. Byli jsme na jedné tůře, celou cestu spíš chládek (šel jsem to v mikině). Na konci dne jsem měl mírně připálený obličej. Berte to něco jako když jste v létě na Šumavě, ale s tím, že se musíte o dost víc chránit před UV zářením.

Ostatní

Vtipný detail - jste na ostrově a to znamená trochu zjednodušenou infrastrukturu odpadních vod. Takže... papír ne do záchoda, ale pěkně do koše vedle. Jinak to ucpete a budete se hodně divit.

Jídlo, pití

Pokud se nechystáte na dovolenou s kufry plnými chleba a paštik, budete se muset spolehnout na místní zdroje. Mnozí se mnou asi nebudou souhlasit, ale Portugalské jídlo mě dvakrát nenadchlo. V restauraci preferujte ryby a mořské plody. Abych vysvětlil svůj dojem: Jednou jsem si objednal omeletu. Na talíři mi přistála vaječná omeleta, kopeček rýže a bramborové hranolky. Drze jsem se zeptal, zda by nebyla nějaká zelenina. Číšník mi sdělil, že kečup hned přinese. Tohle byl sice extrém, ale nebylo to naposled, co jsem viděl podobné brutální kombo. Protože jsme si mohli v apartmánu vařit, vydali jsme se nakoupit i do velkého supermarketu (na kraji Ponty Delgady je velký Spar) a nakoupili různé věci. Víno, sýry, marmelády, atd. Záměrně jsme kupovali produkty vyrobené pokud možno na Azorech nebo alespoň z Portugalska. Konkrétní produkty si už moc nepamatuji, ale rozhodně jsem neměl touhu si cokoliv z toho vozit domů. A přitom zrovna portugalská vína mám jinak za hodně dobrá...
Ne
18
Čvn '17

Ponta Delgada – „hlavní město“ Azor

Azory mě už dlouho lákaly svojí výjimečností. Tyto ostrovy jsou součástí Portugalska, ale jsou autonomním regionem žijí si tak trochu vlastním životem. Položeny skoro tisíc kilometrů severozápadně od Madeiry jsou nezápadnějším územím EU. Od Madeiry se velmi liší svým podnebím - leží v mírném podnebném pásmu, ale jejich původ je rovněž sopečný. Díky tomu je azorský terén poměrně členitý, kopcovitý až hornatý. Ponta Delgada byla založena už v polovině 15. století a leží na hlavním ostrově São Miguel. Je správním střediskem Azor, ale to až od poloviny 16. století, kdy tuto funkci přebrala od Vila Campa do Franco po velkém zemětřesení. Díky tomu zde nalezneme poměrně hodně zachovalých historických budov. My jsme Pontu Delgadu navštívili v průběhu Festa do Divino Espirito Santo, tedy slavnosti Ducha Svatého. Všimněte si výzdoby na silnici. Podél těchto "záhonků" pak pochodoval slavnostní průvod. Onou barevnou substancí jsou obarvené hobliny.

Co navštívit v Pontě Delgadě?

Projděte se po historickém centru. Dojděte se podívat na ananasovou plantáž. Vydejte se pozorovat velryby a delfíny.

Tipy a rady

Musím konstatovat, že Azory jsou už pěkně zkažené turismem a turisty. O obecných radách jak se pohybovat po Azorech a na co si dát pozor se dočtete v článku Azory - rady a tipy před cestou a na ní. V restauracích to podle toho vypadá. Měli jsme dokonce jeden vtipný zážitek, kdy v menu bylo uvedeno: "Menu dne - vepřové maso nebo ryba." Kolega si tedy objednal: "Tak já bych si dal to vepřové." Pan vrchní však pohotově reagoval: "Ne ne ne. O tom rozhoduji já. Dnes je ryba." Drobné komunikační nedorozumění, ale brali jsme to s humorem. Pak jsme dostali účtenku, kde nějakým záhadným způsobem sloupeček s názvy položek byl absolutně nečitelný a ve sloupečku s cenami jsme nebyli schopni polovinu čísel spárovat s ničím, co jsme si objednali. Ale coby, zážitek nemusí být dobrý, ale hlavně silný, že... V samotné Pontě Delgadě je podle mě největší problém, že je zde hustý automobilový provoz, ale pokud se chcete pohybovat pěšky menšími uličkami mimo centrum, zjistíte že často schází jakýkoliv chodník a auta, ba i nákladní, se kolem vás protahují často rychle a dost na těsno. Dávejte si tedy pozor pokud jdete mimo pěšky, zvláště pokud jdete s dětmi.
Ne
14
Kvě '17

York, od Římanů až do současnosti

York je město s více než 200 000 obyvateli, takže na naše poměry není úplně malé. Pokud ho ale chcete navštívit, nemá podle mě cenu opouštět jeho historické centrum obehnané zbytky římských hradeb. Výjimkou budiž železniční museum nedaleko vlakového nádraží, které myslím stojí za to.

Doprava

Do Yorku je asi nejpohodlnější jet vlakem z Londýna (pravidelné spoje z nádraží King's Cross). Pokud chcete ušetřit, můžete zkusit Megabus - low cost dálkové autobusy (tj. coach). Jízdenky na vlak doporučuji koupit v předstihu, třeba online, lze tak výrazně snížit náklady. Dostali jsme se se zpáteční jízdenkou Londýn - York pod 40 GBP na osobu.

Jak to naplánovat

Cestovali jsme s miminkem a kočárkem, takže jsme to brali na pohodu a zůstali v Yorku dvě noci. Normálně bych ale York realizoval jako jednodenní výlet, ráno tam, večer zpátky. Centrum je relativně malé a pokud nečtete všechny popisky v každém muzeu jako skener, tak si ještě stihnete dojít do Betty's na afternoon tea (což není tolik o čaji, jako spíš o scones namazaných clotted cream a navrch džem, typické britské tuko-cukrové combo, které tu tak milují).

Co vidět

Hlavní dominantou města je katedrála - Minster -, která je sice zevnitř pěkná, ale vstupné je 15GBP pro dospělého a 14GBP pro studenta. Určitě se projděte po hradbách. Skoro u každé brány jsou schody nahoru a můžete se po nich volně procházet. Výhled je krásný hlavně za rozbřesku a soumraku. Nejvíc se mi asi líbilo železniční muzeum. Je největší v Evropě, vstup zdarma a je to jedno z mála míst mimo Japonsko, kde najdete i Shinkansen (angl. bullet train). Areál je obrovský a je v něm mnoho krásných mašin, především parních. Spousta tun oceli, krása 🙂 Uvnitř je i občerstvení a nečekaně dobré zázemí pro přebalování miminek. V historickém centru je pak spousta větších či menších atrakcí. Za zmínku stojí například místní výrobna čokolády, kde si můžete zaplatit prohlídku, nebo si jen koupit místní čokoládu v přidruženém obchodě. Večer kolem 19 hodiny začínají komentované prohlídky po stopách duchů v Yorku - York má bohatou strašidelnou historii a za cca 4 libry si můžete dopřát trochu večerního tajemna.
Po
24
Srp '15

Ruskamen – Odpočinková dovolená v místě, kde nic není, aneb Dovolená může být příjemná

1. Výběr dovolené

Týden před odjezdem jsme přišli do cestovky si vybrat last minute dovolenou, na výběr bylo italské Caorle, nebo chorvatský Ruskamen. Caorle už jsme měli za sebou, tak padla volba na Ruskamen, letovisko ležící kousek, asi 8 kilometrů, od Omiše a zhruba 35 kilometrů od Splitu jedním směrem, z druhé strany potom následují letoviska Baška Voda a Makarská. Paní v cestovce nás upozornila, že je to letovisko špíše pro odpočinkovou, rozumněj válecí, dovolenou u moře, ale proč ne. Zájezd jsme zaplatili a spokojeně odešli.  

2. Cesta a první postřehy

Za týden jsme raději s třičtvrtě hodiným předstihem čekali na autobus. První překvapení autobus přijel včas a dokonce jsme odjížděli s pětiminutovým předstihem, asi byli všichni naložení, tak nebylo na co čekat. Překvapení druhé, autobus se spoustou místa na nohy i sklopení sedačky před vámi. Cestu nám zpříjemňovalo pár neukázněných děcek, ale mohlo by být i hůř, třeba by jich mohl být plný autobus. Po čtrnácti hodinách cesty jsme dorazili na místo, odjezd 16:30, příjezd 6:30. Po vystoupení z autobusu jsme se chtěli ubytovat. Bohužel, na recepci nikdo, majitel se prý dostaví kolem sedmé. Budiž mu ke cti, že přišel přesně. Vybral si od nás pasy a vouchery na ubytování a řekl, že klíč od pokoje dostaneme ve dvě odpoledne. Věci jsme tedy nechali na recepci a šli se projít. První, co jsme na místě zjistili, že všechno je do kopce, druhé poznání bylo, co znamená, když hoří Makarská riviéra. V kopcích nad letoviskem byly vidět spálené pruhy lesního porostu, jak se střídají s holými skálami, případně se zbytky zeleně, které přežily běsnění požáru. Po krátkém a hlavně namáhavém výstupu jsme se rozhodli jít na pláž. To jsme ovšem netušili, že od moře nás dělí sráz nějakých 20 metrů, schody k moři jsme začali nenávidět hned první den. Ve dvě hodiny jsme se šli ubytovat. Vyšlápli jsme si těch 70 schodů k hotelu, a aby toho nebylo málo, dostali jsme pokoj až nahoře ve třetím patře, takže další série schodů, tentokráte s plnou polní.  

3. Ubytování a strava Blanca Aurora

Penzion Blanca Aurora – pěkné a čisté, každý pokoj s balkónem s výhledem na moře a klimatizací. Koupelna se záchodem a sprchovým koutem pro každý pokoj. Jen některé pokoje to měly samostatně přes chodbu. Manželská postel s příjemně (středně) tvrdou matrací, součástí pokoje byl i elektrický sporák, lednička a základní nádobí. Majitel milý a vstřícný, ochotný personál a nic nebyl problém. Komunikace probíhala bez problémů v češtině. Jelikož jsme měli zaplacenou polopenzi, těšili jsme se na jídlo, servírované večeře formou výběru ze dvou menu a snídaňový bufet. Menu se každý den skládalo z polévky, hlavního chodu, zeleninového salátu a dezertu, takže celkem slušná porce. K snídani bylo možné si vzít salám, sýr, vařená vejce, párky, máslo, marmeládu a med, případně cornflakes s mlékem. K pití káva, horká čokoláda, kapučíno, čaj a džus, jablečný a pomerančový. Všeho co hrdlo ráčí. Z toho vyplývá, že polopenze postačovala. Když se člověk pořádně nasnídal, oběd vůbec nechyběl.  

4. Letovisko Ruskamen, pláže, moře, obchody a zábava v místě

Letovisko Ruskamen vhodné pro odpočinkovou dovolenou u moře znamenalo, krom pravidelného zdolávání schodů k moři i to, že pokud jste si chtěli něco koupit, museli jste jít 15 minut po silnici pěšky do malého supermarketu (jak vietnamská večerka), jediného v okolí tří kilometrů. Pokud byste zatoužili dát si někde jídlo, na výběr byly dvě restaurace, pokud nepočítám ty vyloženě hotelové, 15 minut chůze na jednu stranu (naproti „obřímu“ supermarketu) nebo 20 minut chůze na druhou stranu. Pokud šlo o to, sednou si někam na pití nebo si dojít na zmrzku, existovaly opět dvě možnosti. Dva plážové bary otevřené pouze přes den. Takže žádný bujarý noční život, žadní hulákající opilci, opravdu klidné letovisko. Kamenitá pláž, rozdělená na menší úseky, byla užší, tak na dvě osušky nad sebou. Na městké pláži se nacházelo několik fungujících sprch. Městká pláž trochu přelidněná, ale nechalo se jít pár minut podél moře a tam byl celkem klid. Po pláži občas prošel obchodník s jídlem (kobližky, případně listové těsto s náplní – sýr, salám, čokoláda, ovoce). Dopoledne klidné moře, odpoledne s vlnami.  

5. Žádný delegát, přesto se nabídka výletů konala

V místě nebyl delegát cestovky, což jsme se mimochodem dozvěděli až z pokynů, nikoli před zaplacením zájezdu. Naštěstí majitel hotelu byl akční a organizoval výlety na vlastní triko. Byla možnost jet do Omiše (20 kn na osobu), Splitu (40 kn), na Makarskou (40 kn), rafting (130 kn) a půldenní lodní výlet s rybím občerstvením (180 kn – ale all inclusive – s jídlem a pitím po celou plavbu „zdarma“).  

6. Výlet do Splitu

Pravděpodobně jsme si vybrali špatný den, protože silnice Omiš-Split byla ucpaná. Řidič, pravděpodobně zkušený kaskadér, nás vzal tedy oklikou po horách, aby se vyhnul zácpě. To znamenalo zběsilou jízdu plnou předjíždění na úzkých silničkách, kde se sotva vešli dvě osobní auta. Tříčtvrtě na osm večer, začínalo se lehce smrákat, z jedné strany sráz, z druhé kopce, auto před námi, omezená rychlost na 50 km/h. Nevypadalo to, že by řidič u cedule omezující maximální povolenou rychlost zpomalil. Auta jsme míjeli s přesností na centimetry. Nu což, trocha adrenalinu ještě nikoho nezabila. Ještě veselejší bylo přelétávání retardérů v obcích. Nakonec jsme přeci jen zdárně a v pořádku dorazili do Splitu. Měli jsme 3 hodiny na procházku po večerním Splitu. Město je krásné, stojí za vidění. Stará středověká pevnost, staré město. Všude stánky a trhy.  

7. Výlet do Omiše

Nevím, jestli máme takové štěstí, ale zrovna v den, kdy jsme jeli na výlet, probíhala v Omiši pirátská slavnost. Všude zácpy a davy lidí. Prohlédli jsme si ted repliky lodí a rozhodli se, že místo stání a zírání dvě hodiny na souboj pirátů, se půjdeme podívat do města. Samozřejmě jako správní turisté jsme si předem nastudovali mapky a rozhodli se, co chceme vidět. Co na mapě vypadalo jako velká historická ulice, byla ulička tři metry široká, místi ani to ne, zpoloviny zabraná stolky a židlemi místní pizzerií. To znamenalo trochu zklamání, místo prohlížení obchůdků se suvenýry a historických domků jsme se vyhýbali davu lidí a koukali, abychom nespadli někomu do talíře. Abych jen nehaněl, přeci jen jsme objevili historickou čtvrť se starým kostelíkem. Prošli jsme i pouť a sledovali utkání v pétanque. Dali si dobrou zmrzku a palačinku. Za mě tedy Omiš ano, ale pokud nejste fanda pirátů a davů lidí, tak si vybrat jiný den.  

Fotogalerie

 

Celkový dojem z dovolené

Celkový dojem z dovolené od cestovky Kompas.
  • Autobus pohodlný
  • Ubytování a jídlo bez problémů
  • Pláže čisté, kamenité (nutnost bot do vody)
  • Moře čisté, klidné, občas i s vlnami
  • Mořský život – spousta rybiček, jeden mořský ježek, nějaké hvězdice a pár krabů – pro šnorchlování moc pěkné
  • Výhled na moře a na protější ostrov Brač
  • Nepřítomnost barů a hospod nebyla vůbec na škodu
Ideální relaxační (ne odpočinková – při tom počtu vyšlápnutých schodů si člověk moc neodpočine) rodinná dovolená.
Út
14
Čvc '15

Cena nafty Německo – Freyung, Grafenau

Cena nafty a benzínu k 13.7.2015.   Cena nafty a benzínu - Agip Grafenau - ke dni 13.7.2015: Cena dopoledne do 14:00: Diesel Agip (Nafta) - 1,159 EUR / litr Benzin Agip (Super E10) - 1,439 EUR / litr   Cena nafty a benzínu - Shell Freyung - ke dni 13.7.2015: Cena doopoledne do 14:00: Diesel (Nafta) - 1,1189 EUR / litr Benzin (Super E10) - 1,449 EUR / litr  
Ne
21
Čvn '15

Velký a Malý Falkenstein – rodinný výlet na německé straně Šumavy

Na německé straně Šumavy nedaleko města Zwiesel se nachází velice pěkný tip na výlet - výšlap na Velký a Malý Falkenstein. Velký Falkenstein, ve výšce 1312 metrů nad mořem, je jedním z těch vyšších vrcholků zdejší Šumavy (i když pravda i Luzný je o něco výše 🙂 ). Co této hoře chybí na velikosti, to zdatně dohání krásou okolní přírody a svým rozhledem.

Příjezd a parkování

Příjezd doporučuji přes Železnou Rudu a dále krátce směr na Zwiesel a následně odbočit doleva na Zwieslerwaldhaus, který bude cílem pro parkování (můžete samozřejmě jít i odjinud, ale náš okruh zde začínal a končil). Zwieslerwaldhaus je malinká roztahaná vesnička. Již před cedulí jsou místa k parkování - placená. Pokud popojedete přímo za ceduli, je zde pro pěší tůry výchozí neplacené parkoviště, jeho součástí jsou i toalety (suchý záchod, čisté a s dostatkem toaletního papíru a dobrovolnou kasičkou na údržbu - za takovouto službu neváháme platit jako jinde 0,5 Eura).  

Informační cedule, začátek trasy a výšlap

Po zaparkování jsou naším prvním cílem kryté informační cedule s mapou místních stezek a jejich značením. Náš okruh směřuje následovně - nejprve Malý Falkenstein, následně Velký Falkenstein a poté sestup k výchozímu bodu. Začátek trasy je na stezce s označením kuny (asi je to kuna 🙂 ) a brzy odbočit na náročnější zkratku po "Pírku" až na první zastávku - Malý Falkenstein. Po pírku je to intezivní stoupání a celkem se i zapotíte cestou přes kořeny - místy je trasa celkem náročná - vlhké klouzavé kořeny, ostré stoupání mezi poválenými podřezanými stromy (místy je jich hodně, následek nedávných vichrů), stezka s menšími balvany - ale stojí to za to. Příroda je zde svěží, zelená a je zde stále co poznávat a objevovat.  

Malý Falkenstein

Před Malým Falkensteinem jsou cedule a směrovky na další cestu. Výstup od těchto cedulí na Malý Falkenstein je poměrně krátký, ale náročný. Zpočátku jsou kamenné schody, následně musíte opravdu přelézt několik kamenů a jste na cestičce, kde do cca 20 metrů je vrcholek a prudký sráz dolů s pohledem do míst, kde jste se před půlhodinou plahočili. Výhled dál do krajiny je pěkný (pokud se Vám nezkazí počasí jako nám 🙂 ). Z pohledu osobní bezpečnosti - pokud se na přelézání balvanů nahoru necítíte, nelezte tam - chce to opravdu dobrou obuv a trochu fyzické kondice (zvlášt, když jsou kameny mokré a kluzké). Na tomto místě (ať již na vrcholu nebo pod ním) doporučuji malou svačinu (pokud jste ji už neměli předtím). Dále Vás totiž čeká další ostřejší stoupání.  

Velký Falkenstein, občerstvení

Středobodem naší cesty je vrchol na Velkém Falkensteinu, rozhled do krajiny je opět super - nutno podotknout, že koukáte do přibližně stejných míst jako z Malého Falkensteinu, takže pokud jste předtím na jeho vrcholku nebyli, zde si to můžete vynahradit :-). Těsně pod vrcholkem Velkého Falkensteinu se nachází hospůdka (restaurace), s automatem mražených nanuků (cca 1,5 Eur - ks). Dále je zde horská služba a místní kaplička. Pro cyklisty jsou zde stojany na kola.  

Zpět na parkoviště

Z Velkého Falkensteinu cesta postupně klesá po značce listu jasanu a následně je nutno odbočit na značku borůvek. Značení zde mají opravdu prozaické :-). Až se dostanete opět na značku kuny (uvidíte také směrovku na Zwieslerwaldhaus) jste už prakticky zpět. Posledních pár kroků na parkoviště a máte hotovo.  

Náročnost výletu a kam dále

Délka trasy je necelých 11 km a časová náročnost při běžné chůzi cca 3 - 3,5 hodiny (záleží jak se Vám půjde rychle nahoru, pokud pomalu tak klidně i 4 hodiny). Předcházeli jsme postarší německý pár o hůlkách a netvářili se, že by byli zničeni, takže to určitě absolvovat lze. Bezpečnost - pro děti je zde několik úseků, kde doporučuji větší opatrnost. Sráz na Malém Falkensteinu a užší cesty hlubšími okraji na trase borůvky.   Pokud jste ještě odhodláni dále objevovat zdejší přírodu nebo historii, doporučuji navštívit například nedalekou zříceninu hradu Weissensteinu nebo se vydat směrem na Luzný, případně za zvířátky do Bavorského národního parku.  

Fotogalerie

So
13
Čvn '15

Osaka – moderní metropole s kusem historie

So
13
Čvn '15

Hakone – hraniční přechod šogunátu uprostřed hor