Cestování světem

Autem po USA – Informace o okruhu přes skalisté hory a národní parky

Náš okruh začínal a končil v San Franciscu, celkově jsme najezdili něco málo k 6500 kilometrů. Důležitou součástí byl cestovní plán, kde jsme měli vyznačeny jednotlivé body co navštívit a kolik jsme odhadem schopni zvládnout za jeden den. Na základě těchto zkušeností si myslíme, že by občas šlo zvládnout více míst nebo se o něco déle zdržet, ale to celé vychází jednak z tehdejší dopravy a příznivého počasí. Pokud chystáte projet národní parky doporučuji ještě navštívit Death Valley, které jsme kvůli času tak nějak vypustili – shodli jsme se na tom, že vidět suchou poušť nás úplně nemotivuje.

Navigace po USA

Určitě je dobré mít s sebou fuknční navigaci – zvláště do měst. My jsme ji sice měli, ale zdaleka neobsahovala to co bylo uvedeno při koupi. V krátkosti se ztratila hned první den po výjezdu od letiště. Celou cestu jsme jezdili pouze podle mapy a podle čísel silnice. Značení je v USA kvalitní a pouze vyjímečně jsme se ztratili  a rychle našli.

Plánování cesty po USA

Velkou výhodou je mít internet v mobilu – doporučuji zainvestovat do místní SIM karty. (Pozn. Chtěli jsme kartu s kreditem. Navštívili jsme prodejnu Verizonu a pak ještě AT&T. Kartu jsme kupovali v AT&T. Přišli jsme, prohlédli místní akce – karta na měsíc za 50$ zvítězila. Neomezené volání po US a internet. K nákupu jsme potřebovali jen průkaz o plnoletosti. Stačila by prý jakákoliv karta s datem narození. Proč to chtěli vědět to nám neřekli. Možná to bylo součástí akce.)

V městech si pak v klidu připravíte plán na další den a případné rezervace hotelu (pokud chcete jistotu přespání) uděláte na den nebo na dva dopředu (přes internet v mobilu) – podle sezóny. Pojedete-li uprostřed léta, počítejte s nutností rezervace minimálně měsíc dopředu. V okolí národních parků je většina motelů a hotelů v tuto dobu plná. Asi správně poznamenáte, že nelze odhadnout dopředu kolik toho zvládnete a budete mít pravdu. My jsme počítali na den maximálně dojezd 500 km (+-) a na park vždy alespoň 4 hodiny. Občas se tento odhad ukázal zbytečně skromný. Odpočinek byl důležitý zvlášť pro řidiče – jelikož ten absolvuje vždy jízdu i prohlídku s ostatními – proto se vyplatí mít raději zálohu.

Určitě je dobré nezapomínat na pitnou vodu – vozili jsme s sebou zálohu 10 litrů v kanystru z obchodu. Pokud by se stal nějaký defekt na autě, nevíte, jak dlouho budete čekat a např. ve skalistých horách zůstat bez vody nedoporučuji.

Vrácení automobilu v USA

Vrácení automobilu probíhalo v SF na letišti. Paní se pouze podívala jestli je auto z venka celé, vzala si klíče a zaparkovala jej někde v garáži. Nedostali jsme žádný papír o vrácení a šli rovnou k odbavení. Po návratu do ČR jsme zaznamenali neoprávněný poplatek na kreditní kartě za ubytování – cca 8$, který jsem reklamoval. Během 2 dní se reklamace vyřídila a platba byla vrácena. Poplatek se týkal rezervace, která se neuskutečnila – v našem případě jsme ale uskutečnili vše o co jsme žádali, takže to bylo OK.

Nákupní střediska v USA – nákupy v „mallu“

Většinu potravin a zásob jsme kupovali v nákupních střediscích co jsme potkali – většinou to byl Wallmart a podobně.

Tyto obchody většinou poskytujou úplně všechno co jsme potřebovali. Krátkou dobu nám trvalo, než jsme si zvykli na místní bílý (doslazovaný) chleba a žemle. Zkoušeli jsme různé potraviny a potravinové doplňky. Krabička multivitamínu se 100 tabletama stála 10 dolarů – obsah složení je většinou všude stejný (i jako v čechách).

Pokud budete hledat džus najdete většinou jen 5 galonový (někdy 3) kanystr. Takové množství se na cestě ani nedá vypít než se zkazí. Jen ojediněle jsme potkali menší balení.

S mlékem to bylo lepší, i když jsme ho příliš nehledali.

Nákupy oblečení a vybavení v USA

Do USA jsme si vezli minimum oblečení, většina se nechá koupit ve výprodejích v nákupních centrech. Kraťasy, trička, mikiny, bundy – většinou do 5 dolarů – kvalita lepší často než u nás, jindy srovnatelná s čekými značkami. Pozor na dovozní omezení a celní poplatky při návratu. Doporučuji důkladně prostudovat vždy aktuální znění, ať si nezpůsobíte zbytečné problémy.

Co jíst v USA na cestách

Naše strava se většinou sestávala z chleba (bílého), sýrů (balené plátky, vakuované sýrové tyčinky pro děti – nejméně solí a cukru a nejchutnější v poměru výdrž na cestách a kvalita), vakuovaná šunka (pro ty co chtěli), ovoce (nejčastěji pomeranče – když zrovna nestál 1 ks 1 dolar, jablka, banány a občas nějaký kompot, rajská jablka – řadím podle botaniky do ovoce – né podle mylného označení pocházející z dob velkých poplatků při dovozu do Anglie – tuším, že to byla Anglie), zelenina (nejčastěji nakládané okurky – přestože jsou ve Wallmartu levné jsou vynikající – skoro jako moravské), burákové máslo (ochutnali jsme několik a v zásadě jsou všechny stejné, k snídani dodají energii, ale pak klesá rychle cukr a je třeba to doplnit nějakou vlákninou). Čaj jsme si dělali vždy po ránu na recepci, kde byla k dispozici i káva.

Dobrým doplňkem byl termohrnek na čaj, po delších pochodech a při večerních přejezdech již bylo řízení trochu únavné a šálek teplého čaje pomáhal v soustředění.

Trochu jsme se obávali, že nebude při cestování po Utahu a Arizoně místy žádná možnost jídla. Nebyla to pravda, restaurace tu jsou – občas méně, ale jsou. Nákupní střediska jsou ve větších městech. Menší samoobsluhy jsou v městečkách téměř vždy. Pokud si nebudete jisti marketem – ptejte se na recepci v motelu, rádi poradí.

Televizní pořady v USA v motelech

Několikrát jsme před spaním ještě shlédli televizní pořady. Opakující se reality show, telenovely a často zprávy. Velká část pořadů je v angličtině a španělštině. Pořady jsou často přerušované reklamou, na placených kanálech je to lepší. Zajímavé byly reklamy na cestování – tady jsme nabrali několik tipů pro zajímavá místa (většinou v národních parcích, kde jsme byli). Líbila se mi jedna show, kde zkušení handlíři prohlédli garáž plnou haraburdí a pak v krátké dražbě zakoupili celý obsah. Často pak našli mnohem cennější věci než se na první pohled zdálo.

Proč jsou dobré prospekty na infocentrech

Naučili jsme se zastavovat na infocentrech podél cest a všude, kde to bylo možné. V průvodcích najdete většinou jen takové ty trháky, ale místní zajímavosti málokdy. Propagační letáky na takovýchto infocentrech Vás na to pak upozorní. V Utahu jsme potkali paní, která má příbuzné v čechách a ráda si popovídala.

Poplatky za průjezd, mýto aneb placené silnice USA

Přestože by se mohlo zdát, že v USA se jezdí zdarma a žádné mýtné zde platit nebudete, není tomu tak.
Na námi popsané trasy jsme se setkali pouze s poplatkem za vstupy do parků – i když by jste park vidět nechtěli a jen projíždíte, stejně zaplatíte. Další poplatek Vás bude čekat, pokud chcete projet v San Francisku přes Golden Gate Bridge směrem od SF – mýtné zde bylo pro auto 6$ (ono těch cen je tam více, záleží i na počtu pasažérů a velikosti auta – konkrétní ceny jsou na: http://goldengatebridge.org/tolls_traffic/toll_rates.php

Celkem dobře je popsaný seznam poplatků za mýtné v USA na wikině – http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_toll_roads_in_the_United_States

Pokud se chystáte na cestu do USA a máte případně nějaké dotazy, na které budu schopen odpovědět, využijte kontaktní e-mail v sekci Kontakty a pošlete svůj dotaz.