Fotografie z cest po světě

Obrázky z Cestování světem

Cestování světem

Web o cestování pro cestovatele a zvědavce

So
13
Zář '14

Lisabon – opomíjený kouzelný kus Evropy

 

Lisabon je hlavní město Portugalska. Platí se tu eurem, místním jazykem je portugalština, ale domluvit se anglicky není problém. Město má svoje velké mezinárodní letiště a rozumný systém městské a příměstské hromadné dopravy, včetně metra. Podnebí je subtropické, podobné itálii, ale v noci (i v létě) mějte po ruce mikinu. Přes den ale sluníčko umí pěkně pálit a schovat se do klimatizované místnosti je vcelku rozumný nápad.

Proč by ale někdo měl do Portugalska vůbec jezdit? Je to zajímavá země a je tu spousta věcí k vidění. Z Prahy sem létají přímé spoje. Doposud to tu neobjevily hordy turistů, tedy ne že by tu turisté nebyli, ale prsotě to tu ještě turismus nezkazil. Ceny jsou tu vcelku rozumné, podobné těm našim. A hlavně je to sympatická země, nikdo si tu na nic nehraje, nikdo se na Vás nebude dívat z vrchu jen proto, že jste Češi.

Doprava

Nejspíš sem dorazíte letecky a budete se snažit dostat do města. Do půlnoci jezdí přímo z letiště metro. Taxi bych se vyhnul, má pověst podobnou jako v Praze. Na metro a zbytek MHD vám stačí jedna kouzelná kartička – Viva viagem. Ne, papírová alternativa není! Viva viagem je podobné Oystercard v Londýně (ale není to tak chytré). Zaplatíte za ní 0.50EUR (nevratná záloha), vydá vám ji kterýkoliv automat na lístky. Pozor, není to však jízdenka sama o sobě, tu musíte na Viva viagem teprve nahrát! Možností máte několik – jedna jízda za 1.40EUR, 24h jízdenka (klouzavá, to jest od momentu prvního použití) 6EUR a kreditová jízdenka (Zapping). Na kreditovou jízdenku si nahrajete kolik eur uznáte za vhodné (ale pozor, nikdy už je nedostanete zpět) a pak se vám prostě z kreditu odečítá za každou jízdu metrem 1.25EUR (u autobusů to může být jinak). Navíc za dobití kreditu dostanete malý (a mizivý) bonus kredit. Osobně mi přišlo nejrozumnější používat kreditovou jízdenku a dobíjet podle potřeby po 5EUR. Před odjezdem z Lisabonu to už stačí jen vykoumat tak, aby na jízdence nezbylo víc než pár centů.

Viva viagem Vám poslouží i při jízdě tramvají, například na vyhlášené turisticky-vyhlídkové lince 28 (něco jako 22 v Praze, ale lepší a vyhlášené, takže jestli s ní nepojedete, tak jste ani do Lisabonu nemuseli 😀 ). Stejná kartička se používá i na příměstské vlaky – například do Sintry a Cascais. Ale pozor – na jedné kartičce může být jen jeden druh jízdenky! Takže dokud nevyjezdíte kredit/jednojízdovky nebo nevyprší celodenní jízdenka, tak si na vlak prostě musíte koupit novou. Nevěšte hlavu, každý jsme tak dopadli. Prostě jedna Viva viagem po Lisabonu a druhá na výlety do okolí.

Víc informací najdete přímo na stránkách Lisabonského MHD: http://www.metrolisboa.pt/eng/

Ubytování

Jak jsem již zmínil, doposud tu turismus nevyhnal ceny do závratných výšin a tak zde lze sehnat rozumné ubytování i blízko centra. Asi bych si přímo nevybral okolí Baixa, protože je tu dost rušno. My jsme bydleli blízko Martim Moniz a kvalita ubytování byla za tu cenu opravdu dobrá a od centra pár minut chůze. Je znát, že se tu pronajímatelé snaží o pohodlí hostů, nás hned po příjezdu vyzvedl dotyčný na stanici metra, dovedl až do apartmánu a ještě nad mapou vysvětlil různé tipy kam se podívat.

Pohyb po městě

Lisabon je údajně město na 7 kopcích, stejně jako například Bergen nebo Řím. V praxi to znamená, že jakákoliv vaše vycházka po městě bude sestávat z toho, že buď jdete nahoru nebo dolu. Uličky jsou zejména pod Castelo de São Jorge velmi úzké a plné schodů, takže pokud máte pohybové obtíže, moc si to tu neužijete. Není to moc vhodné ani pro cyklisty, kombinace strmých kopců, tramvají a aut je brutální. Na pojezdy autem radši zapomeňte, stejně by se Vám tu ani GPSka nechytla (to sice nemůžu říct na 100%, ale mám důvodné podezření). Nejlepší je chodit pěšky, nebo používat MHD.

Castelo de São Jorge

Nebo-li hrad Sv. Jiřího, je optická dominanta města. Tento krásný středověký hrad nemůžete přehlédnout, stojí na kopci přímo nad centrem. Nalezli byste tu pozůstatky ještě po Féničanech, Kartáginských, Římanech a později i Maurech. Hrad původně sloužil jako citadela chránící město. Portugalci ho pak v průběhu Reconquisty zabrali a dál rozšířili.

Je odtud impozantní výhled na město, můžete se projít po hradbách nebo navštívit muzeum v areálu. Vstupenka platí pro celý areál. Určitě doporučuji romantickou zahradu, je plná pěkných zákoutí (k focení jako stvořených) a zejména páry tento výhled na památky jistě ocení. Vstupné pro dospělého je 8.5 EUR, pro studenta 5 EUR.

Parque das Nações a Oceanárium

Jak se sem dostat: metrem na stanici Oriente

Parque das Nações (zjednodušená výslovnost: parki daš našóš) je od konání Expa v roce 1998 areálem plným moderní architektury, s přilehlým komerčním centrem a místem pro odpočinek. S tím odpočinkem si nejsem až tak jistý, protože je tu docela hodně kamenné plochy, která se v létě nechutně rozpaluje a člověk je rád, když zmizí pod stromy na promenádě. Každopádně stojí za to se sem podívat. Minimálně uvidíte nejdelší most v Evropě – most Vasco da Gama (čti cca jako Vašku da Gama). Pozor, most nevede přes moře, jak by se zdálo, ale přes řeku Tejo (čti Težu). Lisabon totiž leží v deltě Tejo a de facto není vůbec u moře.

Když půjdete podél promenády, nakonec dojdete až k vodním zahradám a při tom uvidíte budovu Oceanária. Návštěvu Oceanária vřele doporučuji, jedná se o druhé nejlepší na světě. To nejlepší má být v Kalifornii. Pozor, stojí se tu docela fronta, my čekali cca 30 min. Ale pro rodiny s dětmi je to skvělé. Kromě několika menších oddílů, kde jsou mimo jiné i tučňáci, je středobodem obrovská nádrž s mořskou vodou, kolem které chodíte ve dvou patrech. V nádrží je opravdu mnoho různých ryb, rybek, ale najdete tu i žraloky a rejnoky. Úplně nejobskurnější a největší ryba tu je suverénně Měsíčník svítivý.

Muzeum Azulejos

Určitě se divíte, co jsou Azulejos. Možná jste si všimli, že v některých zemích (např. Tunisku), milují malování dlaždic. Maurové tuhle kulturu přinesli i do Portugalska a tady se pak dále rozvíjela. Řekl bych, že portugalské Azulejos jsou vrcholem téhle výtvarné tendence. A portugalci je milují, jsou na všech domech, ulicích, nádražích, najdete je v interiérech, na lavičkách, koupíte je i jako suvenýr. Azul znamená portugalsky modrý… ale to s tím vůbec nesouvisí. Ve skutečnosti název pochází z arabského az-zulayj, což by se dalo přeložit jako naleštěný kamínek. Budete tu asi i nějaká souvislost s mozaikami.

A proto, je muzeum Azulejos důležité navštívit! Tedy alespoň já si to myslím 🙂 Dostanete se tam ale z centra pěkně blbě. Nejlepší je vzít autobus z náměstí Roxio. Pozor, až se budete vracet zpátky, tak zastávku v opačném směru budete marně hledat. Musíte ještě popojít (směrem k řece) podél parkoviště Lidlu, než najdete správnou zastávku.

Jídlo

Typicky portugalské jídlo je pro mě trochu tajemný pojem. Jistě, najdete tu typické věci jako Francesina, nebo jiné jejich brutální kombinace masa, hranolek a minima zeleniny. Pak také mořské plody apod. V obchodech často můžete koupit sušenou tresku, hledejte ji po čichu. Ale vyloženě Portugalskou kuchyni ozkoušíte párkrát a příště si pak radši dáte něco, po čem se budete moci ještě hýbat.

Ohledně zákusků, to už je jiná. Rozhodně doporučuji Pastel de Nata. Ano, originálem je ve skutečnosti Pastéis de Belém, který získáte jedině v jednom podniku ve čtvrti Belém. Ale je to stejná story jako se Sachr Tortem, jen ještě mnohem víc ve prospěch plagiátů. Zkráceně řečeno, vyberte si sympaticky vypadající Pastelaria (paštilaria), která sice nedělá pastelky, ale zákusky, sedněte, dejte kafe a zákusek a máte pohodu. Mimochodem, Portugalci mají kafe stejně brutální jako jídlo.

My jsme udělali jednu takovou chybku. Tedy, udělali jsme jich víc, ale všechny se týkali uposlechnutí rad tištěného průvodce v češtině, který ale napsal jakýsi Němec. Nevím teda jaké mají chutě Němci, ale my jsme zašli do Confeitaria Nacional na Praça da Figueira a těšili se na údajné vyhlášené zákusky. Měly nás varovat ty plastové květiny nad schodištěm, ale my to zanedbali. Obsluha byla hrozná, pomalá a neprofesionální (např. všechny zákusky plácl číšník přede mě, bez ohledu na ostatní spolustolovníky, donesl jednu vidličku a druhou do doby zaplacení nebyl schopen přinést; při placení pak samozřejmě suverénně šoupnul účtenku nikoliv mě, ale mému drahému dámskému doprovodu…). Abych byl fér, nebudu hodnotit všechno co tu vyrábějí, ale jen to, co jsem si objednal a ochutnal. Pastel de Nata zmršili, protože ho nastavili jakýmsi pudinkem místo správného vajíčkového krému. Čokoládové hnízdo by ani pes nežral, jak bylo nastavené nějakým tukem typu Hera. V životě jsem nedojedl zákusek jen dvakrát. Poprvé v jedné mizerné cukrárně v Českých Budějovicích a po druhé tady. A s láskou jsem vzpomínal na České Budějovice. Ty ostatní zákusky byly v rozmezí ech a jakžtakž. Spíš jako polotovary našeho vánočního cukroví, než se to natře marmeládou.

Abych dokončil pointu, onen průvodce nás taky poslal do lahůdkového obchodu v Rua Dom Antão de Almada. Mělo to velikost koloniálu a obsluha tu byla u pultu – což samozřejmě dá rozum, když si chci teprve vybrat nějakou tu libůstku z Portugalska. Když jsme vzali do ruky jednu krabičku s čajem z Azorů, tak se ukázalo, že je už rok prošlý. Tak jsme zase krabičku vrátili a šli jinam. Nakonec jsme nějaké speciality našli na Rua Garrett.

Tramvaj 28 a Cemitério dos Prazeres

Již jsem zmiňoval, že povinností každého turisty v Lisabonu je jet tramvají 28. Osobně doporučuji jet z konečné na konečnou. Ta „první“ konečná je na náměstí Martim Moniz. Nepřehlédnete to, stačí se jen podívat, kde už stojí turisti frontu… Tak si tam stoupněte taky, jezdí to docela dost často. Ale lepší je vyjet brzy ráno. Tramvaj Vás povozí superúzkými uličkami, kam se tak tak vejde. V opačném směru musí jezdit zase jinými uličkami, dvě koleje se prostě nevejdou. A pojedete do kopce, z kopce, do kopce, … prostě Lisabon! Může se Vám stát, že 28 skončí na stanici Estrella. Ale to je zrada, správná konečná je Cemitério dos Prazeres. Kdyžtak vystupte a dojeďte ten zbytek buď další 28 nebo jinou tramvají (konečná stanice je vždycky na tramvaji napsaná).

Co je Cemitério dos Prazeres? Monumentální hřbitov, který musíte vidět! Hrobky jsou tu skoro jako malé domy, člověk by řekl, že i lepší než ledaccos, co člověk viděl v centru. A jsou to opravdu umělecká díla, nejedná se jen o nějaký můj morbidní výstřelek. Hřbitov je opravdu velký a zajímavý, doporučuji!

Ofline verze článku:

Komentovat »

Odpovědět

Blue Captcha Image Refresh

*